pondělí 4. února 2019

Zimní "radovánky" III

Díky, kluci
 Venku by psa nevyhnal, včera jsme po dlouhé době vcelku dobře zablbli doma na mučidlech a dnes poprvé konečně v libereckým Makaku. Magnus právě montuje paravánek, tak nám aspoň ukáže pár pěkných. Jsme tu skoro sami, bouldry pěkné, za tři hoďky jsme rozsekaní.
Zepředu
I zezadu

A v sobotu opět v Makáči, tentokrát i s Ivčou, abychom zjistili, jak jí to tu bude bavit.
Na hoďku a stačilo
Babička ji po dvou hodinách vysvobozuje a my se opět vcelku kvalitně vystřílíme. Začíná to tu ožívat, potkat se tu se starou dobrou pískařskou partou vždy potěší. Mára, Voďár, Raďas, tak zase někdy.
7.1. Sasko. V pondělí je sice opět nechutně, ale Džangli a Zeros opět řádili, jedu se vyvětrat do Saska.
V hlavě mám nedokroklý Eiszeit, tady by to mohlo jít. Celou cestu klasika mokro, bouldr sice jakože suchý, ale černí to, žádná hitparáda.
Opět na místě
Zajímá mě mohutný krok do madla, který zkouším určitě hodinu a půl. Různé nohy, polohy, dírka brutálně kouše do obou prstů, které tam jsem bohužel schopný dát. Nechci se vzdát a najednou nějak víc či jinak zaberu a jsem v madle. Hned zopakuji, pak už to zase nedrží a nejde. I tak mám radost, vůbec mi to nesedí, pro mě těžký krok. Jdu tedy zkusit nástup, který jde, ale co dnes pro změnu nejde vůbec je krok pravou do lišty. Minulé návštěvy v pohodě, dnes nula. Otlačené prsty, podmínka, úpon, únava? No, tady bude ještě lopota. Ještě zkusím párkrát Tarte, kterou bych dnes určitě nevylezl.
  Úterý a čtvrtek potrénujeme s If na domácím hřišti, baví to a zlepší alespoň trochu náladu. Venku šedivo a hnusně, malá opět nachcípaná ze školky a my s ní.
Po čase u Tygra

A u Vopice
12.1. Sasko. V sobotu je snad ještě hůř než minule, i tak vyjíždím opět směr Sasko. Magnus tu včera kosil, ale měl pod nulou, což dnes určitě nebylo a ani není. Tentokrát mokro i u Eiszeitu, dírka se držet dá, dnes si musím vystačit jen s jedním krokem, který mě minule nemile uzemnil.
Hřiště (dnes) s jedním krokem

 Dnes alespoň není zima, tak po chvíli zkouším, jestli dva tréninky visů na dvouprdách k něčemu byly :). Těžko říct, s nohama pod sebou krok dnes opět neudělám, ale vymyslím si pravou patu, přes kterou asi po hodině udělám krok do levější lišty. Opět dílčí radost, teď už jen počkat na podmínku, ještě potrénovat a příště snad už pokusy. Sáhnu do Tarty, ale v dnešní podmínce jsem rád, že odnesu dvě špinavé matice k Finále, kde mám spicha se Zerosem. Ten si chudák také dnes naběhl, vše durch. Tady je vlhko, ale hýbat se dá. Spodek Endspielu jde z první, ale těžké je to vysoko, délka brutál hraje a bude to tu psycho i za sucha. A dnes je to dost vlhký, mokrý. Zkoušíme tedy pravé nástupy také za céplus a áplus, Lukáš je v těhle chytech jako doma a v podstatě z první bomby udělá oba nástupy až do madla! Je silnej a má to tu pěkně pochystaný.
Zeros ve formě
Já jsem rád za Finálový nástup, který mile překvapil. Lukáš dá i jeden pěkný pokus, kdy dokonce doskočí levou dobrou kapsičku, ale hrozí hrozná tlama z mokrých, tak to odloží na lepší podmínku. Jinak super stěnka a nakonec jsme si i překvapivě dobře zalezli. T.

U motýlů

U motýlů

...a zase

Hezky stůj, udělám pěknou fotku


16.1. Sasko. Konečně se dostávám od Vánoc i já ven! Míříme směr Sasko, není sucho a ani nebude, je teplo 4°C, což je sice na tělo dobrý, ale do malých chytů ne. V Hřensku zastavujeme pod Rosťovinou po ultra ďurkách. Zvednutí zadnice by šlo, pak nic a pak už zase jo.
Rosťův krysinec
Uvidím, jestli se tady vrátím, je to hodně do fakáčů a ty by zasloužily být silnější, tady se to hodí.  Hlavně se už těším do Eiszeitu, takže hlavou jsem jinde. Přejíždíme do Saska, je mokro, cestou potkáváme potok, ale chyty jsou kupodivu suché, nástup trochu vlhký. Já se hrnu jako první, ale docela cítím vytahané prsty z Hřenska, rozpink trvá déle, nástup vůbec neudělám :), paráda! Tom je pokroucený, skříplý a celý jakýsi vykřivený z nošení dvou matic (ti chlapi už dnes nic nevydrží :D ), ale je statečný a taky se rozlézá. Dvouprdu krásně udrží a svou novou betou patou napřed se dostává daleko do lišty a pak už "jen" poskokem madlo. Zkouším jeho vychytávku, jakože lehčí, ale nedělá se mi to vůbec dobře. Raději zůstávám u své bety mocným skokem vpřed. Lištičky moc nedrží, podmínka by mohla být lepší, je zavlhlo a ze stěny kape voda. Nakonec dávám z 5-ti pokusů jeden hodně slušný, kdy hladím top! Mám z toho radost a vím, že už stačí málo a příště to snad v lepší podmínce klapne. Mám slušně otrhanou kůži, krev je taky - ostatně jako vždy. Tom dává taky pokusy, ale dnes to taky neklapne, lišta je ohlemzaná a nedrží to, jak by mělo. Za šera se přesouváme pod krásnou stěnku. Zkouším B+, náskok do placky jde, ale trefit dírku už ne, pak výměna nohou a top. Hezký problém, ale jsem už na kaši, snad příště. Tom zkouší vysoké NĚCO, ale zastavuje ho hrozba totálního zrakvení, což chápu po Eiszeitu, prsty zažily středověk. Bojím se za něj a jen přehazuji matice. Ještě mi cestou ukazuje 7C - čka, naštěstí jsou úplně mokrá, protože jsem ráda, že unesu matici a batoh. Pro mne po dlouhé době super výjezd, nic se nevylezlo, ale progres tu je. Takže nechat zarůst kůži do příště a normálně to tam poslat, protože je to krásný bouldr!
Lezení zdar a ať to vymrzne! I.
Hrazda doma
18.1. Petrohrad. Po hodně dlouhé době jedu na Petráč, který je v poslední době opět v kurzu. Pro mě je to taková nostalgie, návrat o deset let nazpět, kdy jsme tu hlavně s Lubou drtili lišty a snažili se něco přelézt a hlavně neprotrhnout. Od sešny se Zerosem v Sasku mám (opět) bloklou pravou část zad, nicméně jedu zkusit alespoň něco lehčího. Džangli i Zákoř hlásí slušně a bez sněhu, takže mě vcelku překvapí souvislá čerstvá bílá pokrývka úplně všude. Díky, kluci, mám jen kecky. Parkuji u hřbitova, ať to mám kousek ... Rozlez na Vrchcábách, které po rozlezu pouští díky vidku během pár minut, my to tenkrát zkoušeli těžce a blbě pravou nahoru
 ( https://www.youtube.com/watch?v=yGp_b7Ju8Xo ). Nutno podotknout, že jsem nastupoval pravačkou z bočáčku nad kostkou - logicky pod šipkou. Pokud je tam sedová šipka a jsou definované startovní chyty (bez teček), je to ještě větší blbost než nový ojeb (logický) Obivaku a Weissu na Bahře, kde je to kurva rozdíl. Tady nevím, za kostku jsem to ani nezkusil. Jestli jsem to ojebal, dobře mi tak, mám více číst Lezce, nebo mít data v mobilu a nespoléhat na logiku a šipky. Opět čistím vršek od sněhu a ledu o kousek vedle, Postupku mám zkroklou rychle, jeden pád úplně na konci, dalším to klapne, pěkné, oldschoolové 
( https://www.youtube.com/watch?v=MJJpLSfPyDU ). U Zkratu nic nového, sice zvednu několikrát prdel, ale nic víc. Chvíli zkouším další dávný rest Hořící hněv, který se mi moc líbí i docela jde, ale hrozně mrznou nohy, všude sníh a jedna matice mi tu jaksi nestačí, navíc jeden chyt mokrý. Omrknu pěkné nové Aplusko a přejíždím totálně zmrzlý na Bránu. 
Pěkné A+
Strom, co pamatuje
Jdu za Mistrem Džanglím rovnou k Panelu, kde během chvilky přelézá nové ajdo. U Panelu sluníčko, což je hodně příjemné, ale už ne tolik na pokusy. Vzdávám to rychle, ukazovák naruby, jeden hodně dlouhý fix na slunci za zkryplenou pravačku, to vše dává jasný výsledek. Jdeme blbnout chvíli na Velrybu, parádní stěnka s oblýma divnolištama a trochu jiným céčkem. Přesun k Nudlím, Džangli ladí nové ajdo, já konečně nastíním krok v Nudlích...
Džangli kompletuje
Džangli to balí, jdu ještě na populární Břízolit, kroky nahned, ale na kusovku už není nic. Dnes asi popáté totálně promrzlý s radostí mizím. A neprotrhl jsem! Dnes klasický Petráč, tady se pro mě za deset let nic nezměnilo. Doma řezavá palčivá bolest v pravé paži, tělo dává už delší dobu najevo, že něco není vůbec v pořádku, měl bych to asi začít více řešit. T.
19.1. Sasko. Po minulém mokrém fiasku v Eiszeitu jedu sama na tutový přelez! V Liberci je -6°C, v Sasku je -2 °C, bude to vymrzlé a suché. Kosa je dost velká, na mě až moc. Drží to krásně, vše suché. Rozlez trvá a trvá, prsty jsou zmrzlé na kost. Tělo se snaží fungovat, přeskoky přes švihadlo na chvíli pomůžou, ale víceméně lezu na Palacha (zahřívám si ruce a lezky nad hořákem), jinak bych asi zmrzla. Opět jeden dobrý pokus, kdy držím top, ale vyvlávám ven. Nevadí, v té kose se divím, že vůbec dolezu do lišt :). Skalpuji si levý prst a v pravém otevírám díru z minula, paráda! Tejpka vůbec nedrží, vykluzuje z dírky, dnes už to stačilo. Docela dobrý, ale hrozná zima! Příště musí být trochu nad nulou, jinak u mne no chance! Lezení zdar a sílu! I.

Maso

S Myškou na zamrzlém Tajchu
23.1. Modřín. Ruka bolí od rána do večera každý den, terapeut nepomohl, tohle jsem v životě nezažil.  Když je ruka v klidu, je to peklo, v zátěži o ní nevím - ale síla v ní není. Zánět bursy, chronické přetížení? Ve středu máme hlídání, venku je azuro a kláda, já v žalostném stavu, i tak jedeme rádi ven. Chtělo by to sluníčko a to by na Modříně mohlo být. Ještě že máme sněhuly, na místě půl metru zmrzlého sněhu, brodění a přístup nahoru nic moc. Pozdravíme Tomajdu s děckama, toho bych tu opravdu nečekal. Kemp rozděláme u Anny, je tu sluníčko (asi dvě hoďky) pod i kolem nás sníh, stěnka suchá a čistá. Rozlez trvá, kroky postupně jdou, malá lišta a těžká pata, nic se tu nezměnilo. Přesun k Buttermilku, který je pěkně vymrzlý a bohužel už ve stínu. Kosa jak sviň. If oživí Roští pohodu, ale na ostrý to dnes není, já se snažím opět vymyslet klíčový krok v orvaném Máslu mlíku, bohužel NASRAT. Krásný mrazivý den venku.
Anna
Crux

30.1. Petrohrad. Bolest a peripetie s rukou neustávají, alespoň visy na čemkoli nebolí a nevadí a paradoxně se zlepšila druhá část úponu v lokti, od září jsem schopný udělat 15shybů. Ale v klidu to jsou stále muka, vůbec tomu nerozumím. Ve středu chceme jet nalehko ven a docela i na Petráč, nakonec bohužel a opět razím dost pozdě a sám. U Břízolitu už jsou kluci z Plzně a za chvíli doráží i partička kolem Majkla, což potěší. Je dobře, že zas bouldruje a vůbec ne špatně. Po zahřátí přelézám na pohodu Břízolit, lehké řekl bych ( https://www.youtube.com/watch?v=U7AM61NQC_4 ). Přesun k Nudlím, Majkl s Richardem přelézají Brežněva (kterého asi nikdy nevylezu). Nudle postupně jdou solidně, dnes jsem schopný z vyšších nohou nastřelit bouli, pak to ale už neprotáhnu o 5cm výše do lišty. Zbytek dobrý, dobře zkrokovaný. Majkl trochu využívá délky, tento krok neřeší a dává i pěkné pokusy. Přelez je jen otázkou času. Balím to a přejiždím na Vlčí kopec. Než dorazí (nedorazí) kluci, rychle zkusím další dávný rest Wolanda. Během chvíle jsem v posledním kroku, kde dlouho improvizuji a nakonec zbaběle opírám prdel o strom. Klíč je tedy asi poslední krok, hm. Bohužel vršek černí a nedrží, ještě jeden pokus nahoru, ale zase opření. Krok nakonec udělám, ale už to nedrží. Jdu na krásnou Zemi vzdálenou, postupně krokuji, levý bočák bohužel mokrý, jedno vysmeknutí zády vzad beru jako varování. Jdu mrknout na Modlitbu, ale už jsem vyčichlej, špičku asi chápu, ale už nic, zbytek dobrý. Ještě se setnu pět minut v Tlustým malým, ale nechápu nic. Nicméně je tu krásně, les, staré stromy, příroda, nostalgie. Snad brzy zpět alespoň na stará céčka. 
Krásné místo
 1.2. Petrohrad. Zpátky a to hned v pátek a ještě s Magnusem. Poslední den dobře, kůže i tělo by raději odpočívalo. Vyjíždíme v půl sedmé a po deváté už na Vlčáku. Rozlez očistec, kůže skoro smetená, i tak Woland po chvíli na pohodu, drží to. Ještě jednou na vidko, to už prdel není. Zahřáté prsty a tahám vodu, několikrát chyty neudržím. Vyřeší to desetiminutová pauza ( https://www.youtube.com/watch?v=jv73wbFhR4s ). Bulgakov musí počkat, Magnus tu nic nemá a tak přejíždíme ke hřbitovu. Tady máme sraz s Benym - JO!!!. Přísahám nekecám přijel za náma na Petráč a za to jsem moc rád, jako za starejch časů, díky, kámo! Jdeme k Aromě, kde všichni tři během tří minut utíkáme, zvednout prdel je nad naše síly. Magnus mizí dolů a my jdeme na Rychle a zběsile, zved nahned, ale vršek zelený, chvíli ladíme, Ondra rychle posílá a já s rezervou také ( https://www.youtube.com/watch?v=c3hDnkunqxo ). Hodně lehké řekl bych, ojebané Vrchcáby i Břízolit jsou těžší. Nakonec jsem zjistil, že jsme asi lezli Mezi kozy 7B+, sice logické, ale plán to nebyl. Přesun na Hněv, který je v lati, máme matice, dobrou a bojovnou náladu, dáme dobrou sešnu. Magnuse sere hned řezka na nástupu, já postupně naladím první krok, pár pokusů, kdy padám ve třetím kroku a za hoďku jsem nahoře ( https://www.youtube.com/watch?v=HIhCMq6pogY ). Nádherný boulder, v porovnání s okolními určitě céplus. Ondra podřadí a dává taky pěkné pokusy, ale dlouho nebouldroval a jak ho znám, vrátí se sem za dalších pět let :).
Ondra v akci
Přejezd na Black Box, kde už křepčí Džangl ve výborné náladě i s Trnem v kůži. Je úplně jinde, pacholek jeden. Mám radost, že je vidím pohromadě, ještě Luba a metal bych kotrmelce :). Ještě sáhnu do Elingtona, první krok nahned, zkrokováno rychle, ale nechci protrhnout tenoučkou zbylou předkožku. Dnes parádní den se starejma kámošema, hýbat se dá! Den rest, bolest konečně ustupuje,
sešna doma. Dá se viset se závažím. A zase to baví... T.
Šašci vole!









pátek 4. ledna 2019

Zimní radovánky II

Jeskyňka

19.12. Sasko. Dnes po dlouhé době se Zákořem a Magnusem. Nechám se vysadit u hotelu a jdu na Eiszeit. Podmínka dobrá, sucho a ledový vítr. Po rozlezu překvapivě zjišťuji, že mám dnes problém přidat levou ruku do lišty. Včera se sice trochu cvičilo, ale že by až tak? Dobré je, že jsem schopný napálit lepší levou lištu pravačkou, zkouším tedy protáhnout do madla mocným krokem. Levou dírku můžu vzít jen na dva, i tak chybí snad jen centimetr. Různé nohy, různé polohy, padesát pokusů, hodina, vykouslá kůže v ukazováku. Dnes to balím, ale ještě jsem tu neskončil. Cenťák k parádnímu A+ je pro mě velká motivace. Půlhodinový pochod do jeskyně, mezitím dorazil i Kadej, polská legenda a dobrý parťák. Magnus chce velký číslo a tak zkouší týví+ion, třikrát pád v Ionu díky mokrému chytu, jeden pokus vynikající. Kadej dlouho nic a najednou BOOM a posílá TNT 8B! Pěkný zážitek a gratulace. Se Zákořem pendlujeme mezi Plastikem a Ionem.
Dlouhej a vysokej
Co dnes hodně potěšilo bylo vymyšlení jiné bety v Ionu, v podstatě z rozpažky po vývlaji celkem rozumně kroklé, až na jeden krok. Další hodně výživný den za námi.
Roof
24.12. Sasko. Holky na svátky na druhé straně republiky a venku jako na potvoru déšť, sníh a naopak. Navíc bloklá záda a stav těla a mysli za posledních pár dní kopíruje venkovní počasí. Proto vánoční výlet do Saska se Zákořem uvítám všema deseti. Celou cestu hnusně a mokro, na místě to samé, aspoň se projdeme. Kupodivu jeskyně vypadá alespoň naoko suše, super!!! Oba dnes nejsme v rauši, sváteční letargie, chvíli zkouším Sprint, ale kombinace mokrých chytů, psycho kroků a rozpětí kondora mě brzy zastaví. Oba si dáme výlez Iona, Tom jde zkusit Baikonur, tak jdu taky.
Pod Baikonurem
Dává dva slušné nálezy, ale třetí krok je těžkej. Já si zkusím Kosmo bez dírky a kupodivu se v tom docela hýbu. Asi třikrát tečuji chyt ve třetím kroku, kde už je vylezeno.
Kosmoplacky
Je hnusně, fouká a prší, tak jdeme zpět do nory. Plastik nula, Tom chvíli zkouší skákat, přesun k Ionovi. Dnes to není ono, nedrží to, i tak opět mírný progres. Příště v lepším stavu a podmínce budeme moudřejší. Nakonec příjemný sváteční den venku.
Sváteční milé překvapení
26-27.12. Dnes sám Multivánkem, máme sraz s Kadejem u Iona. A nebudem tu sami, na místě silní mlaďoši v čele s Lukášem aka Zerosem, aspoň budou matice. Rozlez opět delší a rovnou ve vlhkém Sprintu. Doráží Kadej a radí tři nohy, které z psycho Sprintu udělají pěkný a rozumně zkrokovaný boulder. Zkoušíme všichni, Lukáš postupně pěkné pokusy z TV show, já po pár trapných pádech na začátku z mokrých přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=5btndCOlLlI ). Moc pěkný boulder! Kluci ladí všechno možné, jdu zkusit Kosmodrom bez dírky, ale padám v dlouhém kroku stejně jako minule. Kadej z první a s převahou tří stupňů suše posílá. Konečně je čas na Iona. Chyt stále mokrý, ale i tak velký progres. Oba s Kadejem dolézáme ze země do vývlaje, radost! Z něj všechny kroky dobrý, kromě toho zapeklitého. Ten zlobí. Kadej nakonec udělá, ale žádná pohoda, stmívá se, jeden hovor a matice nechávám do zítra na místě...
 Ráno rychle na sedmou do Lídlu a rychle do Saska, aby to Magnus všechno stihl vylézt a oběhnout.
Výhled na hrad
Už v autě říkám Zákořovi, že dnes bylo v noci hodně teplo a vlhko..., no dneska krásný aktivní rest plný běhu s maticemi od čerta k ďáblu. U Endspielu mokro, jeskyně totál nahozená, Kosmodrom úplně bez mága. Přejezd do Hřenska, Lustig vlhký nelezitelný, Koyamada mokrý. Krásný výlet, díky kluci...
Mokré finále
29.12. Sasko. Na sobotu domlouvám sešnu s mladým Skáličem. Je extremně hnusně, Shiva půjde. A skutečně, dole kaluže, les prochcanej, tady suchoučko. Doráží Lukáš s Richardem, rozlez dnes rychlejší než obvykle, všechno drží jak nikdy. Bohužel jen do chvíle, než se ohřejí prsty, pak to začíná černat. Z rozpažky lehké, dáváme první pokusy, ale padáme v kumite, máme stejný program. Mně to přestává držet a po pár nálezech to vzdávám. Lukáš se ještě kousne, v klíčové první půlce vše klapne a moc pěkně přelézá, silák jeden. Pro mě ustrnutí, pravačka stále stejně slabá, za mě noční můra či Nemesis, či obé. Ještě zkusím výlezové sedmbéplusko, které překvapivě rychle posílám, pak ještě jednou na vidko
( https://www.youtube.com/watch?v=rAQSnKr-YLA ). Ostřejší na danou klasu řekl bych. Ještě se stavím na Středozem, kroky jdou odděleně nahned, po zahřátí prstů už si ani neprdnu, tahám vodu.
 A to bylo také poslední letošní lezení. Další rok za námi. Rok 2018 byl pro mě revoluční co se týká nových nebo znovu objevených opravdu kvalitních převislých směrů. Za takovými jsme ještě nedávno jezdili stovky kilometrů, teď je většina z nich kolem sta kilometrů od baráku. Sasko, Hřensko, Žitava, Poreba, Modřín, Bahra, pro mě projektů na zbytek lezeckých sil. Velkou zásluhu na tom má mlátička Magnus a také nezničitelný Džangli. U obou dvou borců byl obdivuhodný nárůst výkonnosti na podzim a někdy až nepochopitelná rychlost přelezů těžkých bouldrů. Přelézt 8B třetí den lezení za mokra nebo druhý den lezení za hodinu, to jsem kromě dvou Nejvyšších ještě nezažil. Hold dobře narostlý mladý maso, žádný prorostlý bůček. Ivka letos opět silná a efektivní, pár osmáček vylezla hodně rychle, překvapila v Czech stáře dvojce a samozřejmě v Gejtě, sílí, zraje a rozhodně nestagnuje. U mě už to bylo horší. Potěšil Progres low na jaře, výborné pokusy v Drakkarovi low, Polish staře, Gejtě low, Immanenzu, Polární záři, TSV, blablabla…. Bohužel skutek utek, prd a dva ořechy, na kdyby se nehraje, zkrátka vůbec to nebylo podle představ. Až do září vedro, hodně jsme cvičili, téměř bez varování se ozval úpon, síla v pravačce NENÍ. Hýbat se dá, ale k ideálu daleko. Snad se tělo ještě trochu zmátoží a podaří se chytit nějakou tu větší rybu. Naší Ivance už jsou tři roky, strašně to letí, Příští rok snad už poleze s námi, nebo by už aspoň mohla tahat matice :). Do roku 2019 (nejen) s hlavou vztyčenou... T.
Silvestrovské brodění

pondělí 17. prosince 2018

Zimní radovánky I

Mňamka
5.12. Sasko. Ve středu ráno doráží Džangli do Libáče a jedeme směr počasím nejistý Labák. Vyběhneme i s maticema pod Lajnu, ale pár chytů proteklých, tady pšenice nepokvete. Záložní plán Ion a Shiva, nakonec skončíme na Shivě. Tady je dobře, na slunci snad patnáct stupňů. Pár nově popadaných šutrů navádí k opatrnosti, bacha na to! Druhá půlka jde standardně slušně, zkouším tedy to, co (nyní) nejde - do dírky a z dírky. Společnými silami přicházím na snad lepší řešení. Odpadá kumite a vis na dírce. Dnes nejsme oba v nějakém laufu, Džangli ale leze nejlíp druhý a třetí den v kuse a já jsem rád, že se to tu snad opět otvírá. Na závěr ladíme vcelku ostré sedmbéplusko a mizíme na bus do Liberce (který stejně ujel).
Dinopark!
8.12. Sasko (Labák). Další solo akce na oblíbené místo. Výšlap mokrým lesem, u Shivy opět dobře, teplota kolem osmi stupňů, ideální podmínka. Po rozlezu dám tři pokusy od začátku, ale pokaždé nechytnu dobře dírku a padám. Je pravda, že jsme včera doma trochu cvičili, ale i tak mi bohužel v kuse přijde lepší původní kumite verze. Pravačka dnes lepší, ale stále slaboučká. Z rozpažky s rezervou dolezu, ale na to se tu nehraje. Přejdu k Immě, spodek super, vršek mokrý. Vyzkouším novou betu a funguje dobře, škoda vršku. Ještě přejedu za klukama do Hřenska, Magnus a Zeros zkouší Benyho majstrštyk Středozem a nakonec i přelézají, já si jen zopakuji kroky. Na to, jak bylo v Liberci mokro, tak se dalo opět parádně zalézt.
12.12. Sasko. Po dlouhé době jedu s Ivčou, i když dnes je extra hnusně.
Hnusně nebo krásně?
Kolem nuly, chvíli prší, chvíli sněží, v Hřensku mokro a mlha, jedeme k Ionovi do jeskyně. Tady už vesele lezou Zákoř s Magnusem, který právě poprvé udělal klíčový krok v Plastikovi. U něj to znamená jistotu zápisu. Kosmodrom bohužel mokrý, tak blbneme v jeskyni. Levá ápluska na rozlez i kdykoliv jindy nula bodů, Ivča zkouší Šou a Plastika, hýbe se, ale vždy to pokazí nějaký humpolácký krok. Pro mě je to tu totální antistyl, tučné staré tělo na tesaných dírkách těžce protestuje. Mokrý psycho Sprint rychle vzdávám, se Zákořem zkoušíme nádherného Iona, stopku dává druhý a další krok po nahození špiček, zbytek si umím představit.
Mudrování nad vysokým Ionem
Magnus mezitím předvede nádhernou podívanou, podle očekávání přelézá Plastikmanna, ihned vyleze mokrý Sprint na oživení a za pět minut pošle celou kombinaci. Výborné, hrozně zesílel a evidentně to není jeho limit. Koblížky a koláčky jako palivo mu evidentně svědčí a to mu hodně závidím. S Ifkou to tu balíme, chceme ještě sáhnout do Eiszeitu a Tarty. Pochod nekonečný, ale Eiszeit naštěstí suchý a Tarte až na vršek také. Ivča na rozlez dolézá do díry v Eiszeitu, mně se do ní bohužel vejdou jen dva prsty. Utíkám do nádherné Tarty, dolézám do klíče, ale dnes to nevymyslím. Ivče jde Eis parádně, do lišty se dostane, potom se snažíme vymyslet přidání, poslední psychokrok s malou pomocí. Super místo, krásné bouldry, určitě tu nejsme naposledy.
Ajscajt
14.12. V pátek nám to nedá, hodím malou Ivču do školky a jedeme opět na místo. Sice nejsme úplně freš, ale babička dnes ještě může hlídat, hurá ven. Dnes je trochu větší zima, ale skála je dopoledne ještě vymrzlá a docela to drží. Ladím na rozlez vršek Tarty, několik nálezů trvá, než identifikuji správnou bouli na pravačku a potom posílám
( https://www.youtube.com/watch?v=OaUP99kvEPQ ). Nádherný vysoký problémek. Hned zkouším sit start po malých lištičkách, naštěstí tam narvu prsty a krokuji. Ivča po nastudování vidka krásně a opakovaně udělá těžké přidání ruky v Eiszeitu, potom i krok do madla a po nasrání s rezervou přelézá celou klíčovou pasáž. Chybí tedy dva lehčí dlouhé silové tahy na začátku, které udělá vždycky. Paráda! Dávám pěkný pokus v Tarte Tartin, padám na únavu nahoře v klíči. Otepluje se a nejsem schopen pobrat lišty na začátku. Opět pauza, Ivča dává první ostré pokusy, kdy padá vždy v přidání levé ruky do lišty, dochází a zima. Jdu na pokus, vše funguje a přelézám Tarte Tatin
 ( https://www.youtube.com/watch?v=47cNGT40eic ). Kompletní linka od Scholzíků, díky! Ivka ještě stihne dva tři pokusy, ale už to tam není. Zkouším také, díra zlobí, ale i tak nakonec těžce krokuji, nejtěžší v kuse bude závěrečný krok do topu. Ještě pokukujeme po nádherném projektu ubíhající žílou doleva, ale to bude asi jiný level. Jsme nadšení z kroků i místa, večer opět zkoukneme oblíbený filmík od kluků z Gulagu a zítra s malou hurá někam za kulturou - opět Dinopark.
16.12. Žitava. Dnes jedu jen na odpoledne a trochu ztřeštěně na sněhem pokrytý Topfer.
Podmínka
Je mírně pod nulou, ale nefouká a není hnusná zima jako minule. Vršek TSV pod sněhem a hlavně ledem, ale to dnes nevadí.
Progres!
I když. Po rozlezu dávám rekordní pokus, kdy dolezu do díry a smekám, ještě zjednodušuji dva kroky. Po pauze dávám konečně celou spodní pasáž a dolézám do dírky v plotně, zbytek je dnes zavřený, ale dalo by se ještě pokračovat. Mám radost, pro mě hodnotný polotovar. Ještě zablbnu v Pavučině, zkouším mrtě způsobů, ale dlouhý krok opět neudělám. T.
18.12. Labák
Hlídací babička odletěla do Karibiku, a tak nám nezbývá, než se vystřídat. Jedu tedy směr Labák. Delší čas jsem tady nebyla. Zkouším se rozlézt v Shotovi, docela to jde, podmínka bídná, je mlha a vlhkost ve vzduchu je v chytech znát. Dávám dva dobré pokusy, kdy padám ve skoku do levé lišty, kterou jen pohladím, závěrečný skok do mokrého madla už je lehký. Namotivuji se ještě do Bílého traverzu, ale boule vůbec nedrží a těžko se mi nalézá do klíčového kroku, dvě matice jsou i tak málo. Decker totálně mokrý, klíčová placka nachcaná, nedá se zkoušet. Nevadí i na tuto podmínku to byly dobré pokusy. Škoda zmrzlých pazourů. Všem přejeme krásné Vánoční svátky plné pohody a ať to vyschne a krásně drží! Lezení zdar! If.

neděle 2. prosince 2018

Podzim přeje radovánkám II

Spinouš
21.11. Sasko - Labák. V devět ráno nabírám Magnuse a jedeme směr Immanenz, kde už na nás čeká Džangli. Vše vypadá dobře - teplota, rozlez, motivačka, vyčištěný dolez od Magnuse. Kluci zkoušejí low, ale Kadejova pata jim nevoní. Já první pokusy, ale přichází rozčarování. Stále zmrzlé prsty a tělo, nějak to nedrží, prostě to nejde. Počítal jsem s tím, že to třeba pošlu a málem jsem ani nenastoupil. Dnes bych si dal pětku - propadák. Džangli ještě zkouší super projekt vpravo a raději dnes mizíme do Čech. Rád bych zkusil kroky v Muletě a Lajně, Džangli je pro a Magnuse demokraticky přehlasujeme. Nakonec je rád, pošle hustý projekt přímo stropem a s možností prodloužit. Džangli ladí svůj projektík zleva doprava a já jsem nadšený ze starších věcí. Přístup šílený, ale strop a místo naprosto parádní.
Parádní hřiště
Nakonec kroknu Muletu a v Lajně chybí dva kroky. Je to tu super, strop, patičky, stisky, docela atypický kroky. Necháváme matice a za tmy mizíme jakoby regenerovat.
22.11. Labák. Druhý den po desáté opět pod parádním stropem. Tentokrát volíme lepší přístup. Mám trochu očekávanou lehkou obrnu, Džangli vypadá freš jak jahoda. Hned první ostrý pokus, kde dolézá nečekaně daleko, v podstatě to mohl seslat. Já po delším rozlezu přelézám Muletu ze stoje a dávám dva dobré pokusy, kdy těsně nefixnu do daleké police. Zase ta pravačka nepodržela. Džangli další dva tři pokusy, ale už je tělo slabší a vždy je něco špatně. Zkouším dokrokovat Lajnu a nakonec se daří, druhou půlku překopu a vcelku rozumně zkrokuji, paráda, tady je skoro připraveno. Ještě zaběhnu na Magii, ale strop je mokrý, hrozí další placák. Někdo (asi víme) nabílil druhou hranu u Magie, vypadá to taky moc dobře. Džangli ještě zkusí a nakonec i krokne pravý začátek do Mulety a Lajny, čímž se otevírají další směry a velká čísla. Dnes parádní, rozhodně tu nejsme naposledy.
Strůpek
V sobotu jedeme s malou do Prahy do slibovaného Dinoparku. Na druhý pokus nacházíme, bohužel jsme počítali s tím, že to bude vevnitř. Pár dinosaurů na střeše, docela zklámání na Pražáky. Ale spinouš byl velkej.
Hovado na střeše
25.11. Sasko - Labák. Včera večer píše Kadej, že Sasko superpodmínka, seslal mj. Shivu. Paráda, v neděli vyrážím na Immu. Jsem tu už v deset, je to suchý, lepí to a není zima jako minule. Ideální podmínka řekl bych. Tělo už dávno nemám pod kontrolou, takže mě nepřekvapí, že nejde pro změnu krok z díry. Nejsem schopný posunout levou nohu výš, abych nabral vyšší hranu. Předminule i s Kadejem tu nebyl problém, čtyřikrát za den v kuse, teď nic. Zase pravá ruka, nebo vytaženější Miura, nebo vážně nevím. Ani už se nerozčiluju, protože to nepomáhá. Překopu tedy kompletně program, crux teď je mohutný vývlaj. Byl jsem tu blízko přelezu, bouldr vážně není extra těžký, přesto taková komedie a zrada. Přejezd k Muletě, tady je tepleji a chyty docela černí. Ze stoje v pohodě, ale na silové kroky už jsem vyndanej. Ještě kroknu cejdo vpravo a mizím.
27.11. Labák. V úterý po desátý opět pod Lajnou, Džangli mě zase ukecal. V Libáči klasicky hnus, tady je luxusně, chyty drží, zima není tak hrozná. Na rozlez pravý cejdo, jeden rozmrzávací pokus, dalším na pohodu ( https://www.youtube.com/watch?v=FSi1V84vSlY ). Lehký a pěkný. Hned zkouším Muletu, která mě tu akorát brzdí a shazuje z dlouhého kroku. Tři dobré pokusy, pak vymyslím stup ve stropě, další dva pokusy a opět pád v dlouhém kroku. Těsně a čím dál líp. Ach jo. Džangli tu má jen dlouhý bejda a výš, nejprve zprava, ale dochází mu, pak dává dva hodně dobrý pokusy zleva do Mulety, chybí opět málo. Ještě pošle další brutál rozpažkový strop vpravo. Já ještě docela pěkně nalítám druhou půlku Lajny a s probroušenými prsty a maticemi na místě před třetí takticky ustupujeme. Co bude zítra, (od)padne konečně Muleta?
28.11. Labák. Dopoledne opět na místě, tentokrát vezu Džanglimu na hraní Magnuse. Kluci se parádně rozlezli, jedou si jinou ligu a jejich vzájemné štengrování je ku prospěchu. Je až neuvěřitelné, jak se u nich během krátké doby zrychlil přelez těžkých bouldrů. Áplusek i béček mám kroklých opravdu hodně, ale přelézt je, to je velký rozdíl. Rychlost přelezu rovná se výkonnost. Hold jiná doba a mladý maso. Je kláda, v Liberci bylo ráno minus sedm. Ale tady se nějak rozpinkáme, tření dobrý, akorát mám probroušeno a nikomu nám dnes nedrží Muletí výlez. Džangli dá opravdu parádní pokus ve svém projektu zleva - padá nahoře v Muletě v kroku do dírky. Odnesl to stativ a kluci si překopali výlez. Mně jde dlouhý krok dobře, dám dva pokusy, ale opět pád. Naštěstí Magnus poradí přídrž, která konečně vyřeší zápletku. Ještě překopu po vzoru borců výlez a dalším konečně posílám
( https://www.youtube.com/watch?v=oiM2DEprnoY ). Tímto programem bych to asi vylezl hned napoprvé, detail - přídrž, která mě nenapadla. Pěkný bouldr. Magnus mezitím posílá prodlužku zprava do Mulety, Džangli už horší pokus, třetí den si tu neumím představit. Zkouším ještě program Lajny a vcelku rozumně dolézám ze stoje z Mulety, těším se příště na pokusy. Kluci jdou ještě blbnout doprava do stříšky, já na Magii. Tady je kláda a vše při starým. Dostanu se pravou do dírky, neudělám posun nohy a krok do další lišty, zbytek dobrý. Chce to být čerstvý a dlouhý. Tak zas někdy (brzy?) příště.
Magie
1.12. Žitava. V hlavě mám Lajnu, ale Džangli se tam jel uspokojit včera, mezitím napadl sníh a je moc škaredě. Zítra líp asi nebude, nabalím auto směr Hřensko a okolí. V tom píše Kadej, že jedou zkusit Žitavu, nedá mi to, je stejně hnusně a tak jedu nakonec tam. Na místě ledovka, omrzlice, vlhko a ledový vítr. Na kopci je kupodivu o trochu lépe, akorát je odporně vlezlá zima. TSV vymrzlý, pozdravím mocnou polskou ekipu a nadvakrát se snažím rozehřát.
Tlupa mocnych
Benzínový ohřívač na ruce hluboce selhal, až za déle než hodinu jsem schopný se trochu hýbat, švihadlo jsem samozřejmě nevzal. Dávám nečekaně dobrý pokus, kdy se relativně čerstvý dostávám těsně pod nástupovou díru cejdové verze. Uff, mám radost, drží to, ale mrznu. Totéž jsem dnes schopný zopakovat ještě dvakrát, jsem spokojený.
Tohle neomrzí
Výlez je dnes stejně pod ledem, skoro za tmy zajdu ještě na Pavučinu. Dlouhý krok neudělám, ale dvakrát líznu díru, šance a další možnosti řešení se snad otvírají. Totálně promrzlý to dnes s radostí balím. T.

pondělí 19. listopadu 2018

Podzim přeje radovánkám

 17.10. Modřín. Dnes jedu na pohodu a nalehko, ráno mě nabírá Magnus, na Modříně krásný podzim a teplíčko. Magnus ladí přímýho Wendola, ale Aix na slunku dnes nejde. Ještě sáhne do kotle za rohem (7B+ ?:)), ale je to těžký. Já po aktivaci ladím druhou půlku Wendola, není to špatný, ale je toho hodně. Bohužel dnes nefouká a drží to hůř než minule. I tak dobrý, za dvě hoďky toho máme dost. A tím dnešní protažení skončilo, zapytlíme (opět) Musculuse i Čaromága, Magnus ještě zkusí Attak a Kotrmelec a krásně opálení a opaření se raději vytratíme. Trochu jiná cejda.
Rosteme

Poslední letošní ohýnek

 19.10. Polsko. V pátek jedeme s Ivčou skoro už klasicky do Polska. Od rána tu jsou Džangli s Magnusem, tak snad bude veselo. Naoko podmínka, ale nějak to černí a nefouká. Magnus sází pokusy v celé Gejtě, ale končí někde v půlce traverzu, Džangli dopoledne poslal Gejtu a teď už jen nadává, jak je to tu strašný, což nepřekvapí a ani nebaví, If dává první ostré v Czech staře. Třikrát dnes přeleze spodek a tečuje okolí škudliny, což je pecka! Já dám tři pokusy v celé Gejtě, ale také končím pod škudlinou. Prolezu si ještě Polish a není to vůbec špatné, dám jeden odvážný pokus v celé a blbě nabírám oblinu. Že by šla Polish dříve než Gejta? Dnes dobrá již pokusovací sešna.
 21.10. Polsko. A v neděli opět na místě. Podmínka o poznání lepší, jediné co je trochu špatně je jen den odpočinku. Hold starý tělo už jaksi neregeneruje. I tak asi letošní nejlepší Poreba. Nikdo tu dnes není, nikdo nenadává, je klid. Ivča nasází čtyři pokusy v CS, poslední pokus byl vynikající - prsty přesně ve škudlině, ale tělo už vyplivlo. Dnes byla i dost zima a byl problém být dobře zaktivovaný na pokusy. Já tři velmi dobré pokusy v Polish, jednou už jsem nandával patu doleva nahoru. Chce to dobře nabrat bouli a pak zabrat pořádně do stupů, to je pro mě klíč.
Klepeto
Jinak všechny kroky dnes šly dobře, tření bylo znát. A úpon tady nebolí. Dnes vynikající, snad to nezachčije. Ještě přejedeme na Klasiku, ale tady je na slunci snad pětadvacet a vůbec se nechytáme.
 22.10. Žitava. Druhý den jedu jen na krátkou odpolední do Žitavy, TSV nedá spát a zítra hlásí mokro všude. Je zima a vlhko před deštěm ve vzduchu. Síla po včerejšku není, rozlézám se ve výlezu, který by měl být za cé. Snažím se pečlivě ladit a pokud možno vymyslet nejlehčí betu pro celý bouldr. Po hodině zlobí jen poslední krok, který je ale hrozný. Člověk drtí zrní, nohu na nestupu, druhou nohu pod převisem, za zády smrk a mrcasením se vypinožit do plotny. Hrůza. Po čase dám krok lehce, jdu tedy na pokus, ale vždy je něco špatně. Dám asi šest osm nálezů a padám vždy v tomto kroku, odděleně ještě dvakrát, síla dochází úplně a už za tmy mě dnes naštěstí vysvobozuje předpovídaný chcanec. Tady bude ještě hodně legrace. 
Převísek
26.10. Žitava. Malá je celý týden dost nachcípaná, chytnul jsem to taky, bohužel. Zvěsti o školce nelžou. V pátek odpoledne nevydržím a jedu na půl plynu alespoň do Žitavy. TSV vršek vlhkej, ale postupně se to dá držet. Cca po hodině přelézám 
( https://www.youtube.com/watch?v=7MhC9tpjDpE ). Dnes to nedrželo, navíc cítím klouby a prsty, hnusnej a blbej poslední krok. Snažím se ho nějak zlehčit, bohužel tady se bude ještě padat. Jdu ladit do stropu počáteční kroky a jsem mile překvapen. První a třetí krok super, druhý doladím a čtvrtý zlehčím. Krok do brambory původní verzí s bolavou kozou udělám opakovaně s patou. Je už prd vidět, ale jsem nadšený, jak to začíná pěkně zapadat. Výborné dvě hodiny venku. 

Kozí beta
27.10. Žitava. A v sobotu opět na místě s If. Dnes je lépe než včera, další sešna na Treibjagdu. Kroky jí jdou klasicky dobře skoro hned, pokusy nic moc, prostě je to dlouhé a dochází před hranou. Chce to podřadit a běžet, nebo lézt alespoň - no rychleji. Pauza, jdeme k TSV. Dnes nadšení, po aktivaci a i díky podmínce dávám první čtyři kroky v kuse, spojím čtvrtý a pátý krok (pravou do brambory) a klíčovou pasáž až do cejda trochu zlehčím a dám opakovaně. Na to, že mám chřipku a tučný břicho z medíků a bébéček to není špatný. Výlez dnes nahned, drželo to. Uff, co s tím? Potrénovat, počkat, dát se do formy, nebo ujezdit, umlátit, ujebat? A bude to nakonec bejdo? Snad jo, mrtě kroků a mezikroků ve střeše + nejistý výlez alá Tygr. Ivka namotivovaná dává konečně výborný pokus až za hranu, další už horší. Dnes dobrý. 
téesvéčko

31.10. Polsko. Ve středu nabírám Ivču a jedeme bojovat s chřipkou do Poreby. Počasí super, akorát na místě je banda Poláků v čele s Jedrzejem. Šest lidí na dvou metrech čtvorcových je přespříliš, už jen se rozlézt je nadlidský úkol. Navíc za necelé dvě hodiny se stmívá. Tření dnes navíc velmi dobré, nebyla zima a fungovalo tělo. Stihnu dát tři pokusy v Polish, jeden výborný rekordní, Ivku zlobí skok, i tak vymotá také tři pokusy, jeden super. 
1.11. Žitava. Druhý den máme sraz s Džanglim v Žitavě. Po pětiminutovém rozlezu přelézá Treibjagd, elegantně vynechá těžký začátek a těžký krok na konci :). Přesun k TSV, moc to nedrží, trochu to černí, ale postupně se to malinko lepší. V podstatě si zopakuji vše z minula, kroky jdou i přes únavu velice dobře, Džangli také krokuje a to úplně jinak. Na závěr si dáme standovou verzi. Přesun na Sputnik, kde Džangli velmi suše za deset minut přelézá, já opět nula. Poslední štace Pavučina, Džangli nakonec krokne, mně chybí už jen metr do madla. 
4.11. Sasko. V Liberci mokro, vlhko a i v noci teplo, Ivča chudák včera vyrazila do Žitavy. Vše ovapkované, mokré ze vzduchu, bez šance cokoliv lézt.
 Dnes mám domluvenou internacionální sešnu s Kadejem v Sasku. Silnice celou dobu mokrá, vlhkost ve vzduchu, ale tady je skvěle. Rozlez u Shivy, která se líbí, drží to, druhá půlka nahned, ale bohužel nejsem schopný udělat krok do dírky. Stejné jak minule, prostě pravá ruka mrtvá, úpon nebo jsem totálně zeslábl. Kadej využívá délky a nadšení a sází první krokovací - ostré pokusy. Po hodince šramot a hle, duo bratrů Siláků. Pecka, dnes bude ta nejvyšší kvalita a taky je! Štěpa super flash pokus a po pár dalších sešle Shivu, Martin se zhlédne v parádní a brutální direkt variantě, za necelou hoďku pošle kratší i dlouhou verzi. Uffff!
Přesun k Immě, která se samozřejmě extra líbí, Tom téměř vystříkne nadšením. Zkouším Jedlovu verzi s přídrží a funguje to, další zlehčení. Co potěší ještě více je fungující pata! Kadej mi půjčí Miuru a krok zlehkne, udělám ho skoro pokaždé. Mám radost, tady se bude konečně pokusovat. Štěpa po pár pokusech posílá, Kadej má jeden hodně dobrý pokus, no a Martin, aby se nenudil, třikrát skoro vyshybuje Immu do madla! Strašně vynikající a potupné zároveň. Bráchové mizí, my ještě za tmy bušíme co to dá až do úplného vyčerpání. Další parádní den.
Polish man in Sachsen ja!
6.11. Žitava. V úterý frčím hned ráno alespoň omrknout stav skály a další parádní bouldr od Magnuse. Noční běžce nacházím vcelku snadno a bouldr je až skoro k breku vynikající.
Další pecka za barákem
Těším se na pokusy. Odpoledne jdu s malou po dlouhé době do ZOO, If jede na odpolední šichtu na Naháňku.
Ivča s kaferákem

Jako živí

Táta, máma, mimi
Kroky jí jdou klasicky nahned, prý to moc nedrží, další pokusy a pády na bandasky za hranou. Nevadí, trénink dobrý.
7.11. Žitava. Dnes bych rád do Poreby, ale ráno píše Džanglmen, že haha Žitava s Magnusem. Dobře teda, jedu za klukama silnýma. Potkáváme se na parkáči, Mlejnis čeká u kříže, první zastávka u Frízra. Další bomba linie, velký převis, psycho velký kroky, na rozlez to není, nula bodů. Magnus pěkně posílá. Přesun k TSV, bohužel chyty v převise dnes nedrží, nelepí to a tak je to celý den. Chvilku blbnu, ale není to ono, jdu za klukama na Pavučinu. Džangli parádně posílá, Magnus mega dobrý pokusy v celé úchvatné linii. Chvíli zkouším Džangliho verzi, ale je to dálnice, klíčový krok jen naznačím, ale šanci tu snad je. Bohužel nejsem schopnej udělat kroky ve výlezovém béplusku, pravačka je slaboučká, tady je to kurva znát. Přesun k TSV, kde se podmínka nezlepšila, ale i tak slušné pohýbání se. Přes pěkné cejdo, které Džangli rychle posílá přeběhneme naproti na kopec na Noční běžce, Džangli super flešový pokus, na druhý posílá, já se budu muset brzy vrátit na doladění, silácká beta buch buch pata pata přeci jen není pro mě, nebo? Bojuji s výlezem, který nakonec přeci jen zlehkne. Super den se silnýma a velkýma chlapama.
8.11. Žitava. Ráno mi to nedá, hodím malou do školky a jedu zkusit kroknout Běžce. Před devítkou už osahávám chyty, je příjemně a drží to. Během půlhodiny docela překvapený poměrně dobře zkrokuji, nejtěžší je se dostat pravou do police, tady je délka opět znát. Naštěstí jsem poslechl a zakoupil ZBRANĚ. Hrozně tu pomůže pravá Miura, tvrdá pata se vůbec nedá srovnat s blátem od Ocúnu či Pythonou. Dávám pár pokusů, dvakrát se dotknu levou botou stěnky, postupně vše hraje, v nejlepším pokusu padám s oběma rukama ze zelené police, výlez se silou šel dnes z první. V jedenáct mám deadtime, abych stihl školku. Mega zábava. Odpoledne předám auto a posílám Ivku nalehko opět na místo. Půjčuje si matice od Pavučiny a rychle běží pod Trejbjagd. Rozlez jde dobře a padají další pokusy. Opět pády za hranou, změna programu ve střední části a je z toho skoro noční rekordní pokus. Pád z lišty, natečeno. Stačilo zvednout nohu. Dobrý, zatím to baví, progres tu je, chybí kousíček. Příště to prý už pošle!
11.11. Sasko. Po zbytečně vyzevlené sobotě, kdy je venku suprově píše Kadej, že dorazí na Immu a tím rozhodne o nedělním plánu. Dorážím dřív, celý den je parádně a drží to. Rozlez tady docela peklo, ale za půl hodiny se to zlepší. Program učesaný, doráží Kadej s kámošem, dnes se opět bude bušit. Dávám první pořádný ostrý, který je rekordní, dolézám do díry pravou. Miura tu řeší klíčový krok, hotový zázrak. Dalším padám se zmrzlými prsty v kroku do hrany, to bylo blízko! Tom po chvíli pěkně posílá, já dám ještě pár pokusů, dvakrát opět tečuji hranu. Opět pravá bolavá ruka selhala, ale i tak to bylo blízko. Tom zkouší low a nakonec vymýšlí dobrou betu a poctivě krokuje, což je pecka!
Tom mile překvapil
Ještě přejedeme na Tlukot, Miuří pata funguje i tady výborně, klíč se tedy posouvá o kroky dál. Jsme vystřílení, Tom i tak nakonec udělá téměř všechny kroky.
Bejdo se líbilo
Balím to už za tmy o něco dřív, další parádní den. T.
12.11. Žitava. Někdo zevluje, někdo regeneruje. Po neuvěřitelně vyčerpávající šichtě za monitorem konečně můžu vyrazit do Žitavy, zarostla mi (na prstu) díra, a dost se těším do přírody. Jedu tam, ale nějak podezřele vyklidněná. Někdy je to možná klíč k úspěchu. Nabalila jsem vše potřebné i mnoho nepotřebného, však v rámci tréninku je to v pořádku. I přes ten náklad se mi jde nějak lehce...je to dnes celé jakési jiné, možná je to tím půstem? Nemám moc času, za chvíli bude tma, mám sice lampy, ale i tak házím stíny, takže docela spěchám. Rozlez kvalitní, výlez plotnou hned...hm..dnes to jde nějak lehce. Jdu na pokus, první pokus padám v hraně, dobrý. Druhý pokus to samé. Před dalším pokusem zacílím na pády z hrany, chodí pešek okolo....a hele musím to jít jinak. Při mudrování a hledání šutru pro podporu mobilu potkávám Džanglika s Marcusem, prý ať ještě zaberu. Dalším pokusem za lehkého šera přelézám, mám docela zmrzlé ruce, a to je 12 °C! Konečně se to povedlo, dost mě to potrápilo
( https://www.youtube.com/watch?v=aoTKAYj5Dvg ). Kroky lehké, ale na mně dost dlouhé (cca 22 kroků), nejsem lanař. Vyklepu ruce a nalézám do Tomova počinu, alá výlez bez hrany platňou za 7C+. Za tmy přelézám, lišty trochu mazlavé, ale jdou podrtit ( https://www.youtube.com/watch?v=U0YTEflugkA ). Rychle balím a peláším do auta a za Ivčou. Lezení zdar! I.
14.11. Sasko. Dva dny restu a valím na Immu, chtěl bych to konečně dolézt. Včera totál mokro humr, ale sázím na vítr a saské klima. Hrana naoko suchá, ale vršek žalostný, je sice příjemně teplo na starý tělo, ale nefouká a, no nelepí to. Kroky jdou dobře, ale hned na rozlez vystřelím z mokré výlezové plotny nekontrolovaně na placáka ze třech metrů do hlíny, kurva jsem celej. Výlez až nahoru za šest á by byla dnes sebevražda, pád dnes beru jako varování. Postupně dávám pokusy, jednou tečnu opět hranu, delší pauza, další dobrý a rekordní pokus, kdy doskočím hranu, přeberu jí, bohužel blbě nasadím levou patu a odevzdaně letím zas tam, kam patřím. Za sucha je tu už dávno posekáno, dnes by se dalo spadnout - vystřelit opět i z mokré plotny. Ach jo, zase hovno, na které jsem letos téměř pravidelně zvyklý. V kombinaci s chromou pravačkou je to teď vážně paráda. Nedá se pořádně cvičit, není Síla a venku je dobře. Navíc v kombinaci s tím, co lezou kluci, nebo si někteří zapisují, je to pořádná zkouška resistence. Ale nejen přelezy je člověk živ, zážitky z posledních výjezdů, těch nových špičkových bouldrů a hýbání se v nich je stále velká zábava. Letos byl hlavní cíl přelézt deset bouldrů nad áplus, místo toho jen výmluvy, bolístky, smůla, HLAVA a vše dohromady.
A těžkých bouldrů, kde byly výborné pokusy a mohlo to cinknout, také nebylo málo. Letos se to nějak doklepe a pokud se zlepší pravačka, plán se přesouvá na další rok. Nějak to bude, dobrý to snad ještě bude...
 Z Immy ještě utíkám zkusit krok do Šivy. Přicházím na lepší zatížení levé nohy při kroku do dvojprdy, ale stále je tam ten přítah - síla. Poslední zastávka na Tlukotu, po příšerném klouzání v listí nic nového. První část do boule pravou Miurou zlehkla, pak nula se špičkou, zbytek zase relativně dobrý a jasný.
15.11. Polsko. Ráno přemýšlím nad Žitavou, ale po Immě jsem vždycky jak po obrně. Nakonec skončím možná po třech měsících na desce. Opatrné protažení a povisení, tohle mně chybí. Odpoledne jedu podpořit Ivku do Poreby, je mega podmínka a taky docela kláda. Dnes jen dva dobré pokusy v Čekstáře, ale ten druhý byl hodně libový. Změnili jsme levou odrazovou nohu a vypadá to jako poslední detail k úspěchu. Půjde to ještě letos?
Šašek
17.11. Žitava. Včera večer přijela milá návštěva, která i rozhodla, kam se v sobotu vydám. Ivce není moc dobře, jedu tedy před Nunyčem a Kačkou nach Zittau. Běžím hned ráno na Běžce, je kláda, ale po půlhodince utrpení to lepí. Na první padám v klíči pro menší (krok pravou do boule nad hranou), pak se dotknu, pak přelézám
( https://www.youtube.com/watch?v=eHtrNXq9HL0 ). Další krásný bouldr z Magnusovy dílny. Přebíhám naproti k TSV, Marťas ho právě seslal a začal ve velkém sklízet. Dávám delší pauzu, což v té zimě není dobrý nápad. Jsem zmrzlý a dlouho trvá opět se zaktivovat. Dávám dva rekordní pokusy, poprvé v kuse do brambory, jednou i přendám nohy a naberu přídrž. Paráda, další pauza, pozdravím mocnou ekipu z Polska v čele s Kadejem, kluci jsou nadšení, což chápu. Další tři pokusy, dvakrát do brambory, ale tělo už vypíná. Chybí dva kroky do standové verze, které udělám kdykoliv. Ale je jasné, že padat se bude ve výlezové plotně. Martin rychle posílá téměř všechny skvosty, Kadej Sputnika a Tvář. Tu na závěr zkusím taky, bohužel opět tři velké a mocné kroky, ale další pěkný bouldr. Žitava!
18.11. Milštejn. Druhý den mám dopoledne obrnu, Ivka dobře potrénuje a po obědě jedeme omrknout další pěkný šutr. Nacházíme, vypadá to opět pěkně, klasický vysoký font. Dnes je brutál zima, nula a ledový vítr. Dlouho se rozehřívám a ladím první část. Časem pochopím a vcelku lehce přelézám ze stoje, ale s výlezem v půlce kamene. Aby měl bouldr danou obtíž, musí se mírně nuceně pokračovat stále dál. Jeden krok bohužel nejde, blbě se mi to zkouší a síla rychle mizí. Ještě si zkusím sed za 8A, který má dlouhán zadarmo, já těsně neudělám. Zmrzlí to dnes balíme, třeba ještě někdy repete. T.
Oblinky