pondělí 15. ledna 2018

30.12, 1.1., 6.1., 9.1., 14.1. Polsko, 10.1. Vesec


Polská panoramata
 V sobotu mám sraz s Džanglíkem v Jelení Goře. Bohužel tu je mokro a tak přejíždíme na Sokolíky.
Skála suchá, třendo jako prase a taky bohužel kláda a ledový vítr. Džangli i přes děravé ukazováky a se správným programem v podstatě nahned dělá všechny kroky a po cca hodince přelézá Nadstachu.
Pacholek jeden, nechápu nic, i když je pravda, že tady délka extra hraje - v Progresu se vynechají nejtěžší kroky a nahoře by dosáhl do krystalů, i kdyby byly o 15cm dál... Prostě jiný bouldr. I tak je Džangli jinde, výborné proporce, kyčle, paty, tah na branku. Pro mě prototyp 8B+ lezce, říkám mu to pořád, že má lézt odpovídající bouldry :).

Džangl na vrcholu
  Ladíme Low a jde to docela dobře. Největší problém jsou zmrzlé nohy. Začátek jdeme každý jinak a přes jiné chyty (???), já bohužel nalezu přímo do toho nejtěžšího z Progresu. Super den, cesta domů skoro tři hodiny, kalamita a kamiony.
 Na Nový rok jsem zpět, tentokrát sám. Je sucho, je teplo, jeskyňku mám dnes jen pro sebe. Poměrně dlouho se aktivuji, Progres přelézám až po více než hodině. Druhý a třetí chyt vůbec nedrží, zbytek dobrý. Komletně překopávám nález do Progresu a vše se začíná pěkně rýsovat. Bohužel si udělám pořádnou borůvku, později protrhávám pravý prostředník na klíčovém bočáčku, ale kroky jdou i s tejpou. Dnes jsem nadšený, parádní pracovní sešna, parádní bouldr a kroky, tohle mě baví.

Nové hřiště
 V sobotu před polednem opět na místě. Je vlhko a teplo a je tu krásně. Dnes můžu lézt bohužel jen s tejpou, díra bude na dlouho. Kroky v Progresu jdou ze začátku dobře, postupně je to o dost horší. První tři chyty černí a hlavně klíčový bočák nefunguje. I tak dávám jeden pěkný pracovní pokus - zatím rekordní. Příště už jedině bez tejpy.
 V úterý jedu nečekaně brzy ráno se Zákořem a Mlejnisem, tentokrát na Drakkara (low). Magnus tu byl v sobotu, je potřeba zjistit, jaké to je a za kolik. Na parkovišti nás překvapí vlhko a sníh, díky bloudění nacházíme vysoký Rapa Nui a po chvíli i zlitého Drakkara. Žalostný pohled, obě hrany mokré, okolní skála téměř suchá.

Nádherný Drakkar pod vodou
 Hned se zkouší sedová verze, mně se daří rozluštit poměrně rychle a dávám i dva tři nálezy do standové zlité verze. Béčko rozhodně neobstojí (bohužel), otázkou jen zůstává, kde se přesně nastupuje. My to zkoušeli logicky z nejnižších očištěných boulí, autor Jedrzej pravděpodobně o 20cm níže. Klukům to moc nejde, ale spíš mají jen na hovno boty. Přesunujeme se ještě ke skokovému ajdu, nakonec celkem pěkné funny kroky.

Fajny bald
 Zákoř nakonec pěkně přelézá, já několikrát topovou bouli jen pohladím. Další pokusy se nekonají, hrozí protržení pro změnu prsteníčku. Toť dnes vše, na tu bídu příjemná změna. T.
  Na letošní první venkovní lezení se dostávám sama akorát do Vesce za barákem. Po lednové jarním počasí zrovna dnes počasí nepřeje. Nevadí, aspoň prověřím dorostlou kůži a pošetřím sílu na trénink doma. Chci si projít kroky v projektu, který tady pořád čeká a čeká. Krystaly se nemilosrdně zarývají do kůže, rozlezení je tady kruté, než se rozlezeš, tak s kůží dolezeš. Začíná mrholit a žene mne to k rychloboulderingu. V mnoha známých případech je vlhko žádoucí, ale na žulových krystalech je absolutně nežádoucí! Nevadí, konečně lépe rozřeším nejtěžší krok, z čehož mám radost, protože pro kratší se nic nemění - 4 paty a podržet hnusný malý oblý krystal levačkou. Dlouzí určitě polezou jinak a lehčími kroky. Hezký problém, zabíráš od začátku až nahoru, po nejtěžším kroku ještě přichází takové těžké zvednutí nohou na třendo a dlouhý nášah nahoru. Odhadovaná klasifikace lehčí 8A?, nebo těžší? Kdo ví? I.
... už jen větší sucho.

Idylka u Těrlické přehrady
Botanka po roce


Rybičky vedou

A vysokej kaktus

Batole moje
V neděli mě nabírá Džangl a jedeme zase do oblíbeného Polska. Máme potvrzeno, že bude azuro, v poledne kolem nuly, takže hurá na Draka(ra). Kámen suchý, krásný, sem tam kus ledu v hraně. Džangli nadšený, hurá stylem poměrně rychle kosí standovou verzi, kroky v ajdu vymýšlí také rychle. Mně trvá aklimatizace opět o dost déle, je stále minus pět a už jsem mírně senilní. Na to, jaká je zima, to nedrží bůhví jak, dlouho vymýšlím stand, odpoledne už jde dobře. Bohužel slibovaná předpověď je úplně jiná, celý den minus pět, slunce bylo tak deset minut, vlezlá hnusná vlhká zima. Džangli sází pokusy v áčku, stopku mu dává vždy boule ve stojové verzi. Nadává na lesy a z plných plic, ale nepomáhá to. Nic se nezměnilo, stále je to on :). Já se přesunuji k Low a jde to dobře. Nástup je jasný, níže už to nejde, možná z jedné a půl ruky, ale to ať si řeší autor. Postupně se rozehřívám a dávám pěkné pokusy. V jednom dolezu oběma rukama až do levé boule, na tu kládu velká spokojenost. Teď už jen vychytat lepší podmínku a také doufat, že mi v Restdayi nezbastlí poslané drakaří děravé boty, budou se ještě hodit i do Aperolu. Džanglimu low moc nevoní, i když je tam líp než kluci minule. Ještě dá pár pokusů v ajdu, ale dolézá pořád stejně. Před tmou to balíme a zmrzlí hurá dom. T.

Džangl zase v Polandu

čtvrtek 28. prosince 2017

16.12, 20.12 Bahratal, 23.12. Labák, 27.12.Bahratal


 V sobotu jedu v nevalném stavu a rozpoložení nakonec sám směr Bahratal. Chci se protáhnout v převisu, zkontrolovat dávné resty a hlavně vyzkoušet nová světýlka. U převisu kupodivu nikdo není, je těsně nad nulou, zima je jen na nohy. Skála bohužel vlhká, ale hýbat se dá. Postupně se prokousávám kroky v pro mě hodně těžkém 7C+, až na poslední a v kuse nejtěžší kroky by to šlo. Sám si ale na větší akci netroufám, hodně vlhké chyty střílejí a hrozí placák z výšky do šutrů. Dále zkouším Einlasskartičku, potěší mě křížová rozpažka, kterou nakonec udělám. Vylezl jsem to jako asi jediný s Ondrou s levou rukou na nízké bouli a pravačkou dál do madla už kdysi dávno, ale je to brutál těžké a nejisté pro případnou těžkou kombinaci. Začíná se stmívat a tak se přesunuji k Heuréce. Tady je sucho, lampy svítí parádně a tak mám radost. V Enigmě skoro pokaždé pohladím dalekou lištu, ale to tu nestačí. Zkouším různé nohy, ale na žádné ulehčení nepřicházím. Délka velká výhoda. Vedlejší Heuréka to samé, kdo dosáhne z patestu až do pravé lišty, má šanci. Ostatní (kromě Nunyče) to mají o řád těžší. Ještě sáhnu do nádherného, brutálního Backflipa (nabílený, načárkovaný) a příjemně protažený a utahaný to dnes balím. Určitě tu nejsem naposledy.

Dieta
  Na středu překecávám Ivču opět na Bahru, což se mi nakonec podařilo. Dorážíme před dvanáctou a je o poznání hůře. Mokro, vlhko, dokonce i mží. Převis obsazený, což znamená, že se opět hýbat dá. Oproti sobotě docela mrznou i prsty. If okukuje Němčíky a rychle se přidává a zkouší kroky. Nejdřív C+, hned první psycho dlouhý krok zlobí, pak až do levého madýlka by to asi šlo. Já zkouším hlavně dva klíčové závěrečné kroky. Chyty opět vlhké a střílející, stup mokrý a smekající. Dvakrát udělám oba kroky sám, ale tak jednou ze třech nálezů. If by ráda zapsala, Aspilasti durch, Inverze vypadá nadějně, ale vlhkost a dlouhý krok jsou dnes proti. Zpátky a za šera zpět na převis, dávám jeden pěkný (pro mě rekordní) pokus s pádem v kroku do přídrže v C+, chvíli ještě ladím poslední dva kroky. Pro mě hodně těžký boulder, který mně vůbec nesedí a nejde. Když vidím, kolik a jakých lidí ho přelezlo, je jasné, že je to v osobní rovině. Pro mě pocitově klidně A+ a rád bych, kdyby tomu tak nebylo. Psycha bylo dost, rozbalíme matice pod traverz, rozsvítíme lampy a krokujeme Vstupenku. Ivča opakovaně dává první krok (nechápu nic), pak moc nejde krok do přídrže, klíčový dlouhý krok zatím jen s pomocí. Prsty v madýlku je schopná vyměnit, ale i tak je to dlouhý tah jako hodně velké prase. Chlapský kříž je s její výškou brutál, ale možný.

Tohle by šlo...

Kousek zatím chybí..
Pere se s tím holka statečně, každopádně šance tam je, uvidíme příště. Snad ji zase ukecám na tyhle Bahra chlapárny.
 Počasí se rapidně vylepšilo, babička chce malou a tak jsme v sobotu v jedenáct na Bivaku. If tu má nedaleko restík. Klasický rozlez na Biváči, docela to drží. Zkouším nějaké změny v Sundeckerovi a konečně ho zase i nastoupím. Potřebuji lepší nákolenku a být zase konečně FIT. If už nervozně přešlapuje a přesunuje se k Itchymu.T.
  Očistila jsem si výlez od všeho nadbytečného a nepotřebného. Teplota je výborná, nemrznu, trochu fouká. Na rozlez musím omotat levý ukazovák načnutý z minula. Kůže totiž stávkuje a vůbec nedorůstá. Rozlez v lištách dobrý, vypadá to na nečekaně úspěšný výjezd. Tom se přichází podívat, jak jsem na tom. Hlásím, že to půjde, akorát musím přezout pravou zbraň za hujdu s tvrdou patou a sundat tejpku. První pracovní pokus je docela dobrý, nedofixuji do lišty a špatně nabírám, ale i tak dobrý. Jdu se projít, proběhnout, vyčůrat, vy......Další pokus nepodcením a sundávám tejpu, s přehledem přelézám a mám velikou, velikou radost ( https://www.youtube.com/watch?v=1m443qKWQd0 ). První moje 8A+ je za mnou, ještě prodlužuji okamžik a raduji se i cestou na Mumuland, pak cestou z Mumulandu a v autě a ještě doma i s rumíkem a rumkoulí v puse. Balím si pod stromeček The Itchy a Scratchy Show. Díky Tomovi za podporu. I.

Máme radost!!!
  Přesunujeme se ještě dozadu na Mumuland, výlez Máje bohužel mokrý. Ani to moc nedrží, prsty se kroutí v chytech, není to ono. I tak, co předtím nešlo, jde docela dobře, naopak krok z lišty na konci je dnes psycho. Bohužel již čtyřtýdenní chřipka či co v kombinaci s požíráním všech těch sladkých nesmyslů na dobrém pocitu rozhodně nepřidají. Není to zkrátka vůbec ono. Přesun k Traverzu, který bohužel zůstal stejně těžký (program?), Stratosféra je stále stejně hnusná a skok na závěr v Analogu dnes nešel. Ivča dneska vynikající, zasloužila si to za tu dřinu. Udělala mi radost a sobě taky.
 KRÁSNÉ VÁNOCE VŠEM DOBRÝM LIDEM. T.+ I. + i.
 Ve středu se jedeme vyvětrat opět na Bahru, ale stálo to za prd. Ledový vítr, vlezlá zima na ruce i na nohy v kombinaci s velkým převisem nefunguje. Zmrzlé nohy a bolavé promrzlé prsty. Ani Němčíci, kterých tu pár bylo, moc akční nebyli. If si kupodivu moc nestěžovala a zase o kus přiblížila zkroknutí Kartičky. Za mě dnes určitě špatná volba. T.

Vánoce na kopci

Vánoční protažení I

Vánoční protažení II

Vis na jedné
Hezké Vánoce!



čtvrtek 14. prosince 2017

6.12. Labák, 7.12. Petráč, 12.12. Modřín

 Stále komíháme mezi Labákem a Libercem. Tomovi nemoc pozvolna (ne)ustupuje, já ho s Ivčou kopíruji. Ale, dnes máme hlídání, a tak nemoc nenemoc jedeme! Ropuchy hlásí 6 °C a tak by to pro mne mohlo být dobré. Počasí ideální je, akorát nemám ještě dorostlou kůži a jsem všechno, jen ne silná a akční. Každopádně jede se, i kdybych chodit nemohla. Zaplouváme pod převis, vše je suché, vymrzlé. Rozehřívání trvá, trvá a trvá jako každému staršímu člověku. Nemám si to za zlé. V Půlce je to pořád stejná písnička, umrzám v lištách, síla je, ale už nerozmrznu, lepší to bylo a bude v teple. Vystřílím pár ostrých a jdu se rozbalit pod Itchyho. Jsem docela rozlezená a tak není na co čekat, než zase promrznu. Docela i fičí. Pokusy dávám i dva parádní, které jsou nad naše očekávání. Dost to bere sílu v prstech a tělo taky bředne, A+ je A+. V dalším pokusu už nenasadím ani patu a to je znamení, tvl jeď domů trénovat! Tom se rozhodl šetřit na zítřejší chlapský výjezd směr Petráč, toš to su zvědavá, co si přiveze! Určitě plný batoh 8Aček :). Tady to pro dnešek stačí, zimy už mám plné lezky. Možná by se hodila teplejší bundice, třeba od Josky ;). Lezení zdar! I.
 Ve čtvrtek jedu plánovanou a dlouhou misi směr Petráč. Na Čerňáku nabírám Džanglmena, hoďku pobudeme v zácpách a v jedenáct stojíme u Tlamy. Naoko super podmínka, dnes to ale nebude ono. Nemoc neustupuje, bohužel, chyty ve skutečnost moc nedrží, a tím je to vlastně dané. Doráží Majkl a jeho partička, je fajn, že zase leze! Eso Rimmer brutál, Zuby se nezměnily, dírku prostě neumím držet, ve Hbitém jazyku chybí málo (ale neprotrhl jsem, za to jsem si odřel holeň). Džangli ladí Nový život a dává i pěkné pokusy, v lepší podmínce to sfoukne.
 Přesun k Black boxu, nejdříve Komnata, Džangliho betou mi chybí necelé 2cm. Zkouším kdeco, ale výsledek je stejný - TŮDLE nůdle. Black box vypadá a je famozní, seriozní zkoušení snad jindy.
Toť vše, nic se neudálo, nic se nezměnilo, zklamání veliké, opět totál ucpaná Praha a do toho nemoc v plném proudu. Bezva.
  Dny běží, až na dva slušné tréninky doma se nic moc neděje. Kašel neustupuje a to není vůbec dobré zjistit každé ráno. Naše BATOLE se naštěstí drží a má to tak nějak na háku.


V úterý jedu i tak na odpoledne ven, zkusím Modřín. Vlhko, trochu sněhu, nerozbít si držku při stoupání ke skalám je priorita. Zkouším Ridera, madla mokrá, lišty se docela dají držet.

Modřák s bílou polevou
Půlhodiny se aktivuji v prvních čtyřech krysách, pak ladím klíčový dolez. Skok do mokrého madla dávám jen jednou a hned trhám dlaň. Po chvíli dávám pěkný pokus a PŘELÉZÁM! Opět vcelku nečekaně, těžké je udržet nohy na stupech v prvních krocích a potom samozřejmě krok do hrany
https://www.youtube.com/watch?v=_WyMaAni5I8 ).
Pěkný boulder, a celý bez levé hrany, Rostíku! Přesun k Mandragoře Up, chvíli trvá, než si vzpomenu na první kroky, pak už zkouším jen nálet. Lišta je daleko a je malá, dvakrát ji pohladím, ale to je dnes vše.
(Nechtěná) reklama na Ocún
 Přes pěkně vypadající a nabílenou Annu hodně klouzavým pohybem mizím.
 Ve čt se mučíme doma, If je silná na kampéru a poprvé seriozně fixuje, což je zejména v těchto šedých dnech dvakrát dobře. Žihle, třes se! T.
PS: Tento fix by nebyl možný bez Tomovy podpory a jeho tréninku!!! Jsem mu za to velice vděčná. I.






pondělí 4. prosince 2017

29.11. Labák, 2.12. Vesec

 
Zimní Vesec
 Depresivní počasí a nálada pokračuje, chrchlám už druhý týden a stále stejné, holky zdatně sekundují. Do toho stále nevíme, jak to dopadne s nabouraným autem. Probdělá a prokašlaná noc ve třech, nic tak agresivního jsem ještě neměl.
 Ve středu jsme chtěli s If aspoň na půl dne vypadnout ven, nakonec jí je ještě hůř a tak jedu sám směr Labák. Bivak klasicky půl napůl, rychle se rozhýbu, cítím se na tu bídu dobře. Kůže z Polska ale citelně chybí. Oproti předpovědi navíc párkrát zasněží, naštěstí ne moc. Jdu omrknout Ičiho, troufám si do něj jen s tejpou na levém ukazováku a není to ono. Hrůtek kouše i přes pásku, na dva stupně to zas tak moc nedrží, ale není kupodivu zima na tělo ani na prsty. Dávám nesmělé nálezy, pár špatných, nakonec jeden dobrý, kdy padám ze třetího kroku. Tohle už znám, pořád je jakoby šance, až najednou zmizí kůže, síla a papačau. Sundávám tejpu a jdu na poslední kolo, snad aspoň neprotrhnu, když už nic jiného. Dva nálezy, kdy smeká pata, pak pokus, kdy dobře chytnu pravou oblou malou lištu, levá napíchlá na hrůtku, vzduchem noha na stup, stále se držím, levá paf paf, pravá dírka, levá madýlko - vypadá to dobře!!! Výlez úplně durch, ale dnes ten nahoře přivřel oko a nenechal mě v tom. Itchy je tam!!!

Yess!
Pocity mírně smíšené, většinou dokážu odhadnout, jaké jsou šance, tady a dnes ne. Prostě to tam nečekaně a po dlouhé době spadlo. A také potěšilo.

Campusing už pouze pod dohledem
 Velmi pomalu se zbavujeme chrchlání, kuckání a nudlí, ve čtvrtek slušné protažení doma, i když síla moc nebyla.
Veéélká ruka
V pátek se jdeme i s malou projít do Vesce, beru i laso. Tygr suchý a bez sněhu, koukám do výlezu, jak to ošálit. Spřádám plány na sobotu, to máme hlídání. Odpoledne ještě jedeme omrknout Makak. To co se tu chystá, je opravdu velkolepé a skvělé, konečně! To jako zase budeme jezdit na Makak na mučidla, nebo co? Ještě přišly (za tři dny!) parádní US světýlka na ty moderní najtsešny, s těmi kupovanými v Česku NEPOROVNATELNÉ.

Nové lustry z US
  Sobota, Vesec! Kolem jedenácté jsme na místě, rozlézám se rovnou ve výlezu, jestli něco nevymyslím. Nevymyslím! Boulder se vylézá rovně - mírně zleva a tím je to dané. Naštěstí je skála vymrzlá a docela suchá, takže se aktivuji ve starém nepříjemném programu. Docela to drží, ze štaflí to docela jde (díky Ivčo, že jsi podržela :)). If se dlouho rozehřívá a rozkoukává v krystalovém projektu. Zima jí prostě nevoní, je zmrzlá jak houno (více naběhá, než naleze). Já jdu na první dnešní pokus, vše funguje, bohužel padám opět ve stejném kroku ve výlezu! Pauza, If postupně prolézá kroky a mění dvě paty, stihne si ještě sedřít celou holeň, no nic. Opět přesun k Tygrovi, pro změnu přestává držet levá boule (přitom je těsně nad nulou) a asi třikrát padám v kroku do madýlka. Ach jo, co je zase špatně? Dávám 20 minut pauzu a vcelku smířeně a vyklidněně jdu na další kolo. Bouli nechytnu moc dobře, ale lezu dál, krok do madýlka udělám, ve výlezu trefuji (poprvé v kuse) pravou vysokou lištu, pata drží, dlouhý krok do levé lišty, pravá noha na haluz na stup a konečně stojím na kameni!!! Radost veliká, takový malý splněný sen. Cesta nahoru byla velmi dlouhá, od prvních nesmělých nálezů kdysi se Zdendou, přes Nunyčův přelez (půjde to!), po první seriozní krokování, zkrokování, změny programů a v neposlední řadě tvrdý boj s podmínkou. Ani dnes to nedrželo, ale výlez alespoň nebyl mokrý. Tygříka si vážím dost. Navíc to tu ještě nekončí, ale to zase bude úplně jiný příběh i přesto, že sit je připraven slušně. If ještě jednou zarve a je z toho nejlepší pokus, kdy padá v kroku ze dvou krystalů doprava do bočáku. Je to pěkně zkroklé, je to těžké, je to blízko.

Super kroky za barákem
Večer ještě beru If do liberecké společnosti, das Kultur musst sein.
 (Ja Danke! Po promrzlém Vesci jsme se hezky zahřáli při klepání koberců. I.)

Ich hab' keine Lust

Ohne dich
 V pondělí vcelku dobrý kampus doma, stále smrkáme a kašleme, ale je to zaplaťbůh lepší. Zase o to víc tu napadlo. T.
První letošní huhulák

sobota 25. listopadu 2017

4.11. Kopec, 5.11., 8-9.11. Vesec, 14.11. Labák, 19.11. Vesec, 24.11. Polsko



 Dlouho jsme nikde nebyli, If byla s malou u rodičů, řešili se jiné věci, navíc počasí vůbec žádná hitparáda. V sobotu má být lépe, jedeme mrznout na kopec. Doslova, je kláda, prsty mrznou, tělo neposlouchá, hlava to nepřebíjí. Plácáme se na Tělocvičně, If ladí RT 1, ale nic světoborného se neudálo, já jeden pěkný pokus v dlouhém Timu, kdy padám dva kroky totál zmrzlý před vylezeným, další pokus už horší. Podmínka asi dobrá, dvojka na rozlez s mírnou rezervou, ale v kuse jsou prsty a tělo v jiném stavu. Je to dlouhý a těžký na konci. Vychytat tu správnou konstalaci bude klíč. If jde ještě chvíli ladit Dry county, já jdu se Zákořem a Jusym na Chocking. Druhý a klíčový krok dávám bohužel opět jen s mírnou pomocí. Drží to, ale je kosa a síla rychle mizí. Tom zkouší všechny kroky úplně jinak a šance tam je také. Ještě s If pozkoušíme Otroky a v podstatě je naladěno a zkroknuto (já), což je jen malá náplast na další vcelku nevydařený zmrzlý den.
  V neděli hned po ránu nečekaně (a ne úplně rád) prodávám našeho milovaného rezavého Multyvánka. Měli jsme ho vážně rádi.
Měj se, žluťáku!
 Polsko s klukama tedy padá a jedu jen na dvě tři hoďky do Vesce. Bohužel jsem asi ve Švajcu ztratil pravou jedničkovou botu, tak beru asi sedm pravých bot-hujd. Je dobře, ale nic moc to nedrží, skála je stále vlhká a tahám vodu ven. Dlouho ladím pravou patošpičku, jednou drží dobře, pak pětkrát vůbec. Když drží, tak vypadne v kroku do pravého madýlka. Vypadá to na další debakl, zkouším kdeco, až se stane skoro zázrak, přicházím na revoluční řešení a v kuse dávám klíčovou pasáž. Tak sláva, A+ nástup taky jde, příště už konečně doufám v seriozní pokusy. Na výlez dnes kašlu, tělo, kůže i prsty už nefungují, jsem na kaši.
  Počasí všude nejisté, v úterý tu pršelo, ve středu brzy ráno se jdu podívat do Vesce. Na oko to vypadá slušně, dnes máme sice hlídání, ale i tak volíme jen domácí oblast. Po nedělní sešně chci už konečně zabrat v Tygrovi, If tu má také rozděláno. Střední NOVÁ pasáž do madýlka jde dobře, ale jakmile k tomu přidám A+ nástup (3kroky), vše je trochu jinak. Levá placka nedrží a vlhne, i když jsem zmrzlý, tahám vodu. Ivce trvá aktivace také hodně dlouho, postupně se to zlepšuje, až přelézá klíčovou pasáž až nahoru. K tomu zbývá cca 6 lehčích, ale silových kroků po krystalech s posouváním levé paty.
Projekt



 Skála je také bohužel vlhká a zelená, podmínka rozhodně není. Zpět na Tygra, kde dávám konečně pěkný pokus, kdy padám v totálně mokrém a krajně nepříjemném výlezu. If také dává první pokusy v Projektu, ale vlhkost i trochu síla dává zatím stopku. Opět Tygr, opět výborný pokus s pádem ve stejném místě. Do tmy zkouším už jen výlez, dnes ho dávám jen jednou z asi deseti nálezů. Levá klíčová lištička je o krystal menší, ale hlavně je to vlhké - mokré a horší než v létě. I tak musíme být oba spokojeni, vyndali jsme se parádně a oba udělali velký krok k snad brzkým přelezům.
  Druhý den mi to nedá, beru i štafle a jedu na dvě hoďky opět na Tygra. Drží to ještě hůř než včera, na pokus můžu zapomenout. Ze štaflí se snažím vydrhnout lištičky a něco vymyslet. Zkouším ještě jednu nadějnou betu, ale po dvou letech z výšky na nerozbalenou matici se vracím k původní verzi.
Dvakrát kroky udělám i za mokra, teď už jen aby to někdy vyschlo nebo alespoň vymrzlo.
 V pátek dobrá sešna doma na kampéru, ale spíš to lepilo. V osm večer vyjíždím se sousedem pro nové (staré) spaní na kolech, po 20hodinách jsme zpět.

Hákis a TimTom

Nová láska, další a hodně vymazlená T4 si zvyká na nový domov.


Jsem (chvilkově) šťastný, je nádherná.
  V úterý vypadá počasí o trochu líp, jedeme s If omrknout Labák. Moc času dnes nemáme. Bivak je pořád stejný, levá půlka dobrá, pravý spodek hodně vlhký. Půlka a Bělák na rozlez, docela to drží. If pokusuje Těžkou půlku, ale vždycky zmrzne. Zestoje při tom dává dost na pohodu. Já chvilku ladím začátek Sicka, síla je, ale i tak pořád stejně těžké. Tři způsoby a všemi chyt jen tečuji. Přesouváme se k hlavnímu cíli, k Itschymu. Hnusná oslizlá nacucaná skála a v ní pár malých chytů a skvělé kroky.
 If je docela vyházená, já se hýbu nad očekávání dobře. Jeden téměř přelezový pokus, bohužel ukazováky schazují kůži každým dalším nálezem a akutně hrozí protržení. I tak spokojenost, sice opět bez úspěchu, ale v lepší podmínce by to mohlo klapnout. Ví vyl sí.
 Počasí stále hrozný, na ježdění někam, kde by to jakoby šlo už jsem starej a vzhledem k Dárečku doma doufám i míň sobeckej. V kurzu je teď Petráč, ale jezdit sám dvakrát týdně bez holek, na to asi nemám kule a žaludek. Třeba se jednou dvakrát utrhnu, mám to tam rád, kurnik! Na zmrzlé výjezdy s Lubou a dalšími se spaním pod nulou za picoškou u Gábiny jen tak nezapomenu.

Zlatíčko a taky někdy lumpík
  V týdnu každý den chodím alespoň omrknout Tygra, ale stále stejná písnička. Mokro, vlhko...
Sobota vypadá hrozně a tak se jedu alespoň v pátek vyvětrat do Makaku na sranda závody. Bouldry super, možná trochu lehčí než loni, spousta lidí a maglajzu v plicích. A také spousta známých tváří, příjemné to pozdní odpoledne.
  V sobotu volá Zákoř, že by v neděli ještě někam jel. Je mi vcelku jedno kam, těším se, že zalezeme a pokecáme. Nakonec to vyřešil po svém : SMS jedu s Wénou na Petráč a místo nemáme mě dvakrát nepotěšila, ale už ani nepřekvapila. Podle dvou serverů má být v Liberci do dvou bez deště, tak jedu opět do Vesce. Jsem tu už ráno po osmé, vlezlá zima, spodek mokrý, ale dá se. Trvá mi skoro dvě hodiny, než se rozhýbu, rozdělám oheň, ze štaflí vyčistím na několikrát výlez (opět mokrý) a hadrem spáru. Dnes největší problém vlezlá zima, namočená pravá ruka a mokrý výlez. Jeden dobrý pokus s pádem nahoře, během kterého spíš řeším drolící se krystaly pod rukama a zimu, opět důkladné vyčištění a špekulování ze štaflí. Chci dát delší pauzu, ale kolem jedenácté začíná mrholit, počasí dává opět nemilosrdný vztyčený prostředníček a stopku. Naser si!!! Ladím aspoň sit a přicházím na jistější patu a pěkně krokuji. Začíná dojit a tak to celý špinavý, smradlavý od ohně a totálně ponížený po dvanácté balím.
Mokrý tygr
Ještě pár takových zážitků a končím, tohle už vážně není zábava. Poslední dobou jen utrpení, nebaví...
 V pondělí sešna doma a také pořádný knedlík v krku, aby toho nebylo málo.
Ve středu se opět trénuje, If jela zkusit Makak a já doma. Oba máme hnusnou dusivou chřipku, malá pro změnu jen horečku. Navečer volá If, že stojí pod kopcem, že jí sejmul typ a že Octáva dostala ránu do boku. Malá prý jen řekla : To byla rána jako z praku. A byla, naštěstí se holkám nic nestalo, odtah, pojišťovny, auto se uvidí.
 V pátek píše Džangli, že by někam zajel. Dlouho jsem ho neviděl, pacholka, chřipka neustupuje, ale i tak se chci provětrat a navrhuju Polsko. Nabírá mě doma, po cestě kecáme, první štace Odyn. Je dobře, ale i tak se aktivujeme docela dlouho. Džangli zestoje rychle jinou betou, já až tak po hodince, pata zlobí. Ze sedu se opět aktivujeme poměrně dlouho, lišty koušou, nohy smekají, dva programy.
Já pak dávám nečekaně dobrý pokus skoro do pravé placky, ale pak už je vždy něco špatně. Džangli podřadí, zavrhuje jeho betu, dvakrát tečuje pravou hranu a pak najednou paf paf, občas něco podjede, nepouští a stojí na kameni!
 Paráda, takhle to má vypadat. A+ by mělo sedět i pro menší. Máme ještě necelé dvě hoďky do tmy, přejíždíme do Jelení Hory. Je tu kupodivu sucho, tak se hned věšíme do hodně převislé spáry za 8A+. Kroky parádní, chyty kousavé a bolavé, nohy mizerné. Postupně nějak krokujeme, ale síla už rychle mizí, prsty protestují, naštěstí nás vysvobozuje soumrak. Nicméně perfektní bouldr, kde se bude padat téměř všude. Až na tu chřipku super den jako za starých časů, díky Džangli a třeba zase někdy. T.


neděle 29. října 2017

23 - 27.10. Švajc

 Holky v Havru, plán byl dobře zalézt na Severu. V pondělí ráno v Liberci totální hnus, hodinka rozhodování, chci pryč!!! Pojištění, plyn, směnárna, žrádlo, měsíční známka česká, v Praze koupit ještě jetou švýcarskou, plnou v Nýřanech a už to frčí směr Helvetia. Snad žluťák vydrží. Za čarou si mě civilové odvážejí na pár minut na parkáč, jinak cesta ubíhá překvapivě dobře. Psyche is high, plán je jasný, Conquistador jakkoliv. Těším se na kroky, na samomluvu, jak budu chodit nalehko, na PROJEKT. Už abych tam byl. V noci dorážím k řece, nikde ani noha, tma tmoucí, hororové zvuky z řeky, rychlá čůračka a dělat, že tu nejsem. Ráno mě budí burácení obrovského vrtulníku těsně nad skalami, po chvíli přijíždějí chlapi a že skály až za dvě hodiny. Vrtulník přilétá znovu, desetimetrová tyč, na konci pár kotoučů - švýcarský prořez stromů.
Místní křovinořez
Nechápu nic. S plnou polní doslova běžím do řeky a KURVA, kámen vyrostl o dobrý metr a půl. Řeka odplavila veškerý písek, dopadiště hrozné, vpravo špičatý šutr, nemožné sám už jenom zkoušet.
Všechno tu je jinak...
Tohle jsem nečekal, proč teď, proč já? Chvíli zkouším Frostheaves, ale v podstatě ani nevím, kde se vylézá, přímo si ani neškrtnu. Plan B není, navíc je přes dvacet stupňů, přejíždím pod Fatboye. Kroky jdou hned, ale nedrží to, navíc pravý ukazovák hrozí protržením hned od začátku výjezdu. Dávám pauzu před pokusem, do bouldru svítí. Špekuluju, když v tom na parkovišti známá postava s brejličkami. Pišto, ty hade, sliboval jsi podmínku! Kecáme, že to drží iba v noci, koža v riti a že ide iba zobrať Second life a domou. Fatboy neuteče, vybíhám pro matice a jde se tedy na Sekunda. Nádherný vysoký a dlouhý problém, horší kvalita skály, bolestivé chyty, super kroky.
Tak snad JINDY
Druhá půlka jde překvapivě dobře, ta první bohužel ne. Pištova rychlá a párkroková ízi beta mně bohužel nesedí, hoch je trochu jinde. Je hodně teplo, chyty koušou a nedrží, Pišta i s komplet otejpovanými prsty i tak parádně přelézá. Zbytek dne, už sám, zkouším první část. Nakonec i těžce naladím, ale v téhle podmínce si ani smysluplný pokus neumím představit.
  Ve středu volím rest, proběhnu si celý letní centrál, vesničku, večer i okolí Second life.
Pilířek


Kostelíček 
 Ve skalách  téměř nikdo, a když už, tak softmůveři v dobré náladě. V noci mi najíždějí kroky, ale reálně mi to nedává žádný smysl. Ráno si to uvědomím na slunci naplno, jdu pro obě matice a přesouvám je pod Fatboye. Do něj ještě nesvítí, docela to i chvíli drží. Při rozlezu ještě přijdu na dvě ulehčení a rychle přelézám
( https://www.youtube.com/watch?v=7rhz4XcZ7SY ). Výborné kroky. Opět snáším matice a znovu vynáším k Sekundě. Zkouším nejdříve druhou část, ale je to horší než s Pištou. Prsty pálí, nohy nateklé, není žádná ani malá šance, v tomhle počasí prostě NE. Opět přesun k autu, přejezd do vesnice a s dvěma maticemi až dozadu do centrálu. Zde je alespoň ve stínu 3 Cane za 8A. Těžce vymýšlím a krokuji, otlačené nohy, prsty pálí, blbý dopad a psycho poslední krok dávají stopku. Jsem úplně vydeptanej, vysílenej, zbytečnej. Přitom je tu tak strašně krásně. Le vent mě dodělá úplně. V pátek ráno přemýšlím, co dál, opět krásné barevné podzimní hodně teplé počasí, buď opět rest (ale proč?), nebo noční sešna s Jedrzejem na sitovém Degrovi (do jiných než vyžvejkaných starých bot se ve dvaceti stupních nenasunu), v Magicu prý chčije, dobře, zkusím Brione. Jedno z nejhezčích míst, co jsem byl. Nádherné údolí, prý nejlepší žula na světě, v poledne sedím pod Froggerem.
Převísek u vody
Je sucho, je tu stín, vypadá to dobře. Bohužel stopku mi dává hned druhý krok, nejsem schopen ho vůbec vymyslet. To jsem nečekal, prý softové ajdo, dál už by to šlo. Sahám do vedlejšího Fejka, kroky odděleně jdou hned, topovou bouli ale jen tečuji, sám se bojím a placák mezi šutry za třech metrů mě vůbec neláká. A že by byl dnes téměř jistý. Přejíždím dolů osahat Marilyn Monroe - další nádherné ajdo.
Marilyn
Do třetice NULA, oblé bočáky nejsem vůbes schopen podržet. Psycho pokračuje i v tomto přenádherném místě. Zahazuji jednu matici do auta a běžím nahoru nad vesnici. Zde je naštěstí trochu vítr a stín a také mladý Anglán s letištěm. Molunk - krásné klasické vyšší cejdo v opravdu jedinečné žule.
Molunk krasavec
Zkouším flash, padám až z hrany, za 10minut na pohodu, pak ještě jednou na památku ( https://www.youtube.com/watch?v=Z9W3qW60cCQ ). Vedlejší Atlantis už strašně bolí, prsty na hraně totálního probroušení. Je tu strašně krásně, ale už stačilo, chci pryč. Večerní koupel v řece, nasbírat pár kamenů a s hodně staženým ohonem zase do Čech.
V Bellinzoně večer 19 stupňů, v Magicu 5 a mokro a v Liberci opět sračky. Švajc je přenádherný, barvy podzimu, azurové nebe, kameny a bouldry vesměs erste klasse, přesto je tam tentokrát bohužel toho opačného o poznání více... T.