středa 22. března 2017

Polsko 9.3. a 12.3.

 Holky jely po dlouhé době do Havru, další Polsko, tentokrát s Tomem a opět Sokoliki. Na místě zjišťujeme, že je dvojka úplně mokrá, ale má být líp a docela fičí, tak uvidíme. Tom ladí, dnes dělá lehce první krok v jedničce, ale pak mu nejde posunout ruka a pata taky nedrží, tak totálně překopává program. Že by konečně progres? Já mezitím čekám, co a jak bude. Po dvou hodinách je dvojka relativně suchá, roztáčím pokusy, ale nedrží to, je to žalostný. Pětkrát dolezu do posledního kroku, zkouším měnit krystaly a přídrže, ale bohužel. Co je lehké v zimě se teď nedá v kuse udržet. Hluboce jsem se zmýlil kecama o tom, že vršek je omáčka. V kuse, když to nedrží a když nejsi dlouhý se chleba láme právě tady.
 Další solo mise v neděli, tentokrát jsou Sokoliki v mlze už zdálky, skála je olezlá, mží a nefouká. Hrůza!! Co to je? I přesto nasázím další čtyři pokusy do posledního kroku, ale opět tvrdé pády na zem, do reality. Už tu mám vytočeno 12 pokusů do předposledního kroku. Bůh asi není na mé straně. Má to být zkouška odolnosti? Mám mít radost z pohybu venku a pokroku v bouldru nebo být totálně zklamaný a otrávený? Možná od každého trochu, ale toho druhého tam je o trochu víc. Low se začíná rýsovat, ale chce to být čerstvý. Ještě přejíždím pozdravit Odyna, nádherný to šutr a problém od mistra Kadejka.
Odyn
Na sed není kůže, tak alespoň vzdušná varianta ze stoje.
Moc pěkný bald ( https://www.youtube.com/watch?v=4Hx_oZDNxzY&t=4s ) . T.

pátek 17. března 2017

3.3. ...ještě proběhl Makak závod

Po krupobití, vichřici a pár pokusech v Progresu, jsem se další den vypravila na již poslední závody v Makaku. Tentokrát sama, zbytek týmu dorazil až večer. Závody se povedly jako vždy, pěkně postavené bouldry, tedy až na několik zbytečných vyfiku...dací do topu :). Únava byla znát, ale i kdybych byla čerstvá, nevylezla bych nic těžkého (asi). Poslední závod jsem nevyhrála, ale parádně jsem si mezi kojením zalezla. Celkově jsem vyhrála jen proto, že nepřijely mladé, silné holky dříve. Dle Toma nic moc, podle mne to nebylo zase tak špatné :). Každopádně jsem ráda, že je to za námi a těším se na lezení VENKU! Hip hip hurá! I.

úterý 7. března 2017

Opět Polsko 2.3. a 5.3.

Po dvou dnech jedeme namlsaní a nedočkaví opět za hranice. Nabíráme Toma a hurá na Sensimillu a Sokoliki. Podle dvou serverů nemá pršet a má dost foukat. Dorážíme k Sensi kolem poledne, je krásně suchá, bohužel během půlminuty přichází vítr a totální sněhopršodoj. Bezva, promočení přejíždíme dál na kopec. Tady je o něco lépe, tedy vlastně hůře. Hrozně fouká a je poměrně zima. Během i tak žalostného rozlezu přichází hodinový ledový orkán, který nás nemilosrdně kosí a podlamuje už tak ponurou náladu. Až kolem třetí se dá trochu pohýbat. Tomovi konečně začíná fungovat pata, ale zase zlobí první krok. If nečekaně dobře (na)ladí program a dává moc pěkné pokusy v Progresu a já ho po boji se zimou a kůží KONEČNĚ přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=21J2D0CFORA ). Tímto programem pocitově těžší áčko, betou pro dlouhý to nezkroknu, ale co už, další cejdo je doma :). Příště snad už v normální podmínce.
 V neděli razím celý natěšený nakonec sám. Dnes je nádherně, teplo, sucho, plné (placené) parkoviště. Rozlez konečně jak má být, nic nezebe, hadry dolů. Kroky jdou hned, dnes to půjde lehce. Nebo? Do výlezu svítí a levý druhý chyt nedrží, zbytek v lati. Až po hodině konečně dobrý ostrý, blbě chytnu madlo, ale nějak to srovnám, dlouhý krok nahoře do krystalu a konečná. Vůbec nezabral na poslední krok. Nevadí, pokecám s Konrádem a za hoďku a na slunci další, tentokrát spodek pěkně, dlouhý krok také, bohužel krystal opět nezabral a já šahám cca 1cm pod chyt. Bum, zase nic. V tom teple dvojka nějak ztěžkla. Jsem na kaši, unavený a ospalý. Dám dlouhou pauzu a zkouším zoufalý poslední pokus. Mám problém udělat druhý krok, síla už není. Nějak se zmátožím a jsem opět nahoře, dlouhý krok na max, ale zase nic nezabralo a já se poroučím potřetí k zemi. Oouu, to neé. Vršek je vyhřátý, kůže a síla pryč, nejsem schopen dobrou půlhodinu vylézt ani dvojku. Ladím tedy ještě LOW, čistá silovina. Kroky nějak udělám, ale začátek Progresu nejsem schopen s nohama dole udělat ani náhodou. I tak nakonec musím být spokojený, i když to tu ještě (zdaleka) nekončí...Na cestě zpátky ještě potkám Jedrzeje a hurá kudlu dom. T.
Oblíbený převísek

úterý 28. února 2017

Oblíbené Polsko 26-27.2.

 Počasí se konečně umoudřilo a tak jedu na solo misi opět na Sokoliki. Má být osm stupňů, takže nalehko v botaskách. Na místě mě překvapí poměrně dost sněhu, výšlap se dvěma maticema nic moc. Opět dost fičí a bohužel i celé dopoledne pochcává. Tělo docela funguje a tak po strastiplném půlhodinovém rozlezu dávám první kontrolní nástřelák. Kupodivu padám až v kroku do přídrže, za 5minut zase. Dneska to pošlu, říkám si, vše docela ladí, síla je, chyty zatím nečerní. Za dvacet minut další dobré dva tři pokusy, pak další runda, pak horší, měním tedy levý bočák za vyšší (z kterého je lepší krok do přídrže, ale horší do něho), pak ho zkouším vzít uprostřed, pak zase zpátky dole (ale jinými prsty), pořád nic. Chyty už nedrží a síla rychle mizí, až zmizela úplně a já jsem po třech hodinách úplně vyndanej. Nicméně chybělo minimálně ve dvou pokusech hodně málo, takže částečná spokojenost a víra ve zdárný konec. Stala se z toho osobní záležitost, o číslo už ani tak nejde.
Pro mě těžká sekvence (ne-li nejtěžší vůbec?). Času je ještě hodně, přejíždím do JG, kde je vše proteklé, vezmu to přes Katharsis (ta je pěkně suchá, takže zítra If?) a ještě mrknu na Polish star, tady je pro změnu 20cm mokrého sněhu a skála proteklá.
 V pondělí máme hlídání a tak po probdělé noci vyrážíme na Katharsis. Počasí je super, svítí sluníčko a je příjemných 10 stupňů, do toho fouká. Celý kámen je krásně vyschlý. Není na co čekat, dnes nebo nikdy! Nejdříve se rozlézám, musím do malých lišt aktivovat prsty, docela to drží, tělo dnes nestávkuje, vypadá to dobře. Dávám si první pokus a padám při nasazování vysoké paty, nevadí, chvíli orážím a dávám další pokus, padám ve skoku do lišty! Bomba, dnes to vylezu. Pouštím Toma do vysoké hrany, zatím mu to nedrží, ale po chvíli se aklimatizuje a dává pokus, kdy se posere nahoře. Vzhledem k výšce šutru to chápu a snažím se aspoň jakoby chytat, protože když metne, tak mu moc nepomůžu, maximálně ho posbírám do auta. Po chvíli lehce přelézá celou hranu ze sedu, klasa cca 7C ( https://www.youtube.com/watch?v=WbqUJvHQtp0 ).
 Řada je zase na mně, jdu se zkoncentrovat do lesa a procházím si v hlavě všechny detaily, které jsme vymysleli, abych měla šanci to vylézt. Roli hraje úplně všechno. Od nepatrného posunutí paty a dání špičky, nabrání obliny, po zamknutí přídržové lišty....Jdu na to! Drží to, vím jak na to, není co řešit, dávám parádní pokus, kdy padám v madle, ale bohužel přidání jsem už nedotáhla. No to snad není ani možné, to su kráva! Tom říká ty vole, to vylezeš. Tak já mu zase věřím, že jo :)). Dávám oraz a  procházím si v hlavě jak nemetnout z madýlka. Prostě přidám, neposeru se a hotovo! Jdu na to. Padám ve skoku, nevadí nabrala jsem blbě oblobočák. Dalším pokusem se ocitám nahoře ani nevím jak, ještě bych lezla :D. Takže je to doma, krásné, nádherné 8A, které jsem si vysnila ( https://www.youtube.com/watch?v=PprVhf_XrEc ).
Zasloužená odměna
Myslím si, že zaslouženě. Díky Tomovi a díky Lubovi za vymyšlení nohy! Tom zkouší celou Katharsis, dává parádní dva pokusy, ale jaksi zapomene dát správnou patu v kroku do madla, demence. Ale je i dost  po včerejšku vyházený, dávám mu ještě max. jeden pokus a bude na kaši. Dalším pokusem parádně přelézá, klasa třeba 8A/8A+ (dle autora Kadeje), ( https://www.youtube.com/watch?v=XCf2LTTp4hc ).
Mise splněna, nebo?
Parádní lezecký den po dlouhé době, bez zbytečného řešení zimy, mokra a jiných nelezeckých věcí.
I a T.











pondělí 20. února 2017

Únor v šedivém duchu....

Od minulého reportu se toho moc nezměnilo, venku příšerně, šedivo, zima, vlhko, všude okolo blbá zimní nálada, tak jsme povětšinou DOMA. Obden deska, shyby, visy, poskoky, břicho, a zbytek se snažíme užít, prožít a přežít s malou.
Always
Nová zábava na zimu

Kung fu panda
Rozkaz zněl jasně-vymalovat na bílo
Jednou se jedu v minus osmi podívat opět na Sokoliki, ale nestojí to za řeč. Dvakrát alespoň omrknu Bílého tygra, liberecký to silový skvost a zejména druhá návštěva alespoň trochu zlepší náladu. Pomalu tomu začínám rozumět, parádní kompresní kroky a kupodivu levá ostrá hrana není až tak ostrá...
Tygr v zimě
Za to Arctic monkeys je hodně po malejch. Protržení hrozí téměř v každém kroku. Trudné áčko řekl bych, nebo je to jinak?
 V pátek desátého jsou další lokál závody a tak si jedeme zalézt. Lezlo se dobře, přijelo hodně lidí, i z Prahy! Bouldry pěkně postavené, If naběhala půl kiláku ve skokovém bouldru, lezla moc pěkně, i když nakonec to stačilo jen na bronz.
 V neděli má být konečně slunce a nad nulou a tak nabírám starýho Zákoře a jedeme si postěžovat a pobrečet na Nadstachu. Po další přelezové smršti mlaďochů v kose až hrůza nemůžeme jinak, než REZIGNOVAT a jet si to (každý) svoje. To, co nás stále baví, to, co ještě pořád můžeme a na co ještě máme. Mládí to má zkrátka jinak a je už jinde. Tak to je a bude hůř.
Nahoře na Sokolíkách kupodivu není už téměř žádný sníh, skála je pěkně suchá. Teplota kolem nuly, bohužel první dvě hodiny fičí ostrý ledový vítr, který dělá vše pro to, abychom se unavili dřív, než se pořádně zaktivujeme a rozlezeme. Ach jo. Kolem jedné konečně přestává foukat a je trochu podmínka. Já ladím a začínám dávat pokusy s finálním řešením všech detailů, minulé tři návštěvy v totální kose byly v podstatě k ničemu. Klíčové je pro mě dobré nabrání levého divnooblobočáku a trefení pravé přídržové lišty, pak už se to při troše štěstí dá doplácat až na vrchol kamene. Druhý, třetí a pátý krok mně přijde zkrátka těžký, nebo mi to vůbec nesedí. Dávám dva tři dobré pokusy, kde se definitivně utvrzuji v tom, že je lepší vše pevně pozamykat. Síla a kůže ale rychle mizí, navíc prořezávám opět a dost oba malíčky (důsledek snahy sílení na kampusu). Zákoř používá díky svému čahounství odlišnou betu, díky které to lehce vylezl Magnus a brzy vyleze i Mlejnis, bohužel ho i nadále provázejí trable, pata nedrží a přídrž na pravou (opět) protrhává tenkou kůžičku... Takže zase nic, ale pocitově nejlepší sešna tady. Uvidíme, co zas bude špatně příště. Balíme a na hoďku ještě přejíždíme zkontrolovat stav skály v JG. Kupodivu téměř suché a tak se znovu rozlezeme, já během pěti deseti minut přelézám Modliszku
( https://www.youtube.com/watch?v=CSV6v-v_XEE ) a ladím(e) parádní ajdoplus.
Skalka v Goře
Kůže hoří, ale i na půl plynu to vypadá, že by to mohlo jít. Jeden krok odolal, ale nabízí se dva způsoby řešení, tak snad někdy příště.
Ve středu má být dost teplo, navíc máme hlídání na úterý, Luba má po dlouhé době volno, není co řešit. Jedeme Polsko, v plánu je kombinace Katharsis + JG. Ale Luba volá z Polska, že mu něco mlátí v autě, tak raději mizí zpátky do Čech, nabíráme ho v Haráči a volíme jen jednu destinaci - Katharsis.
Skála je pěkně vymrzlá, vršek decentně pod ledem, lano máme. Postupně se snažíme zbavit vršek ledu a ladíme spodek. Po rozhýbání Luba přichází na novou nohu v rozpažce a díky ní má If konečně zkrokováno!!! Další 8A, připravené na pokusy, kolikáté už?


I mně to zlehčí krok, takže super. Luba mezitím dává pokusy v krátké verzi, dvakrát padá v předposledním kroku, pak posílá. If ladí zbytek a jde jí to dobře, máme radost. Vršek jde díky ledu bohužel jen na laně, takže seriozní pokusy snad brzy. Ještě naladíme celou hranu ze sedu, myslím že další pěkné cejdo je na světě. Příjemný půlden a konečně normální podmínka.

 Ve čtvrtek opět na Katharsis, psyche is high, po příjezdu vypadá i vršek dobře, bohužel během hodiny sníh roztává a teče po hraně dolů. Mezitím If roztáčí odhodlané kolo pokusů, ale skála a vlhké chyty jsou proti. Třikrát doleze do dlouhého kroku a tečuje doskokovou lištu. Je teplo, skála vlhne ještě víc a za chvíli po ní teče voda. Zas nic!!! Přejíždíme omrknout JG, na oko to vypadá suše, ale opět během hoďky vše provlhá a protéká. If ladí Modliszku, snad to půjde v podmínce, já nejprve zkouším první klíčový krok ve Fearu low, poté se zakousnu do Kurwky. I přes vlhko-mokro několikrát udělám klíčový spust Kadejovou betou, zbytek jakž takž snad (jakoby) jde. Hodně parádní kroky ve velkém převisu, další láska na světě. Za mokra a světla mizíme, další lezení v podmínce v nedohlednu, je čas opět na domácí blbnutí a udržení motivace na vyšším levelu.
 Sobotu opět trénink doma a osobák shyby za půlhoďky : 195 a 161, já dost na doraz...
A od pondělí opět chcanec a předpověď ještě horší... T.
Na procházce



pondělí 23. ledna 2017

Leden plný sněhu, lišt a (prvních) krůčků

  Bomba v novém roce, od druhého ledna navečer konečně chodíme!!! Malá se najednou prostě postavila a do deseti minut ušla první tři, čtyři, pět kroků. Vynikající, máme radost. Čekali jsme dlouho :D.
Konečně po vlastních!!!

Kůůůk
Od třetího ledna jsme trochu podřadili a nasadili (pro nás) tvrdší visy, poskoky a shyby na menších lištách, to vše s maximálně jedním dnem odpočinku.
Holky s holkama
Je to docela znát, i když jsme pořád unavení, ale zatím zdraví a bez následků. Možná i díky tomu se Ivče dost nepovedly poslední Makakácké závody. Chudák potom dostala kartáč, že jako takhle ne. Na olympiádu to už zkrátka nevypadá :D. A to ještě navíc druhý den lehce vylezla růžový a levý modrý, při další návštěvě i vytrvalostní modrý vpravo. To jsme si s sebou vzali i lano, poprvé v životě na Makaku. Na rozlez Mlejnisovo 6c+ Kalymnos padlo s bandama, Jendovo žluté 7a+ už ne, bandasky málem explodovaly a já málem zkolaboval. If dala suše Vildovu Černou mambu s jedním desetiminutovým odsedem. Na závěr už nešlo nic, Vildova 6C Rychlovka odolala oběma. Jinak závodní bouldry z mého subjektivního veteránského pohledu nejméně povedené. Opět délka VELKÁ výhoda, nesmyslně těžké nahoře, velká madla a struktury vadící jiným bouldrům. Samozřejmě nic ve zlém, i tak velký respekt a dík oběma stavěčům.
  Ven jsme se dostali až někdy ve středu v polovině měsíce. Magnus nás navnadil na Sasko, dopředu domluvené hlídání, vyrážíme už v půl osmé ráno celí nadržení. První zastávka Krieg, který jsme ze špatného parkoviště během hodiny ani náhodou nenašli. Druhá zastávka Powerwand. I přes GPS v telefonu, několikeré volání Magnusovi, čtyřhodinové bloudění, brodění v hlubokém sněhu, nadávání, bezmoci, pálení kolenou, to vše s plnou náloži na zádech, NIC. Prostě nic, jen sníh, závěje, nahoru dolu, zoufalost. Alespoň jsme našli hnusně vysekanej Orion a docela pěkné ajdo nad ním. Na zpáteční cestě jsme na druhý pokus konečně našli hodně parádní Krieg, Putina a komplet vytesaný kolmice za ním.
Dlouhý tahy, žádný nohy...
Hrozný výlet plný bolesti, utrpení, ponížení a - bez lezení. Ach jo.
Konečně lezení venku...
  Druhý den alespoň slušná sešna doma a v sobotu razím opět do Saska, tentokrát se Zákořem a Magnusem na místě činu. Ten nám během minuty ukazuje, že dotyčná stěna je tři minuty od hlavní cesty (kde jsme tři dny před tím půl dne kroužili). Bouldry vypadají parádně, tedy až na několik absolutně zbytečných, nesmyslně hulvátsky vysekaných chytů - děr.
Zátiší se Zákořem
Proboha proč, navíc by to mnohdy šlo i bez nich? Dost úlet a prasečina. Nicméně kroky vypadají pěkně a tak hned jdeme zkoušet pěkné vytrvalostní ajdo. Ladím program podle videa, kroky jdou, ale všechny jsou dost silové a je jich hodně (cca 22). Pak Zákoř vymyslí nechat nohy dole, což začátek docela ulehčí. Dáváme pěkné pokusy, ale dojedeme vždy na zmrzlé prsty a nefunkční tělo v poměrně ostrém nechutně vysekaném sedmáčku na konci. Já ještě alespoň vylezu přímé cejdo a unavení a zmrzlí balíme
( https://www.youtube.com/watch?v=f1q0IRbg9tI ). Ještě že jsme nevylezli to áčko, doma koukám na Gulag a spodní stěnka se může použít jen na první čtyři (?) kroky, pak už ZÁKAZ. Dost nelogický a hodně velká chujovina - proboha proč? Nateče jen o trochu víc... Hold Sasko a místní rules. Na cestě zpátky ještě vyběhneme ke Kriegu a zkouším první klíčový krok v ajdu vpravo. Moc nechybí, ale vršek je stejně pod sněhem. Super boulder, tohle se poleze.
Krieg direct
V neděli nadlouho poslední hlídání, a tak valíme na Sever. If volí Sněžník, Zákoř tam byl v týdnu a že prý 12 stupňů na slunci a pohoda. Je krásně jasno, ale bohužel hodně fičí a je zima. Zima, nechutná vlezlá zima. If chudák nadržená, namotivovaná, připravená na pohodu na sluníčku. Po brodění zavrhujeme Tělocvičnu a jdeme omrknout Tortilu.
Soustředění před torturou
Po hodinovém rozlezu se If prokousává bolestivými chyty, největší problém dělá našroubování správného prstu do úzké absolutně přírodní ( :D ) ) dírky a psychokrok do levé přídrže.
Úplně přírodní dírka
Další a horší problém je příšerná zima, necítí co drží. Po půlhodince je i tak překvapivě zkrokováno a jde se na pokusy. Dvakrát skoro doskočí levou přídrž, kde už je téměř vylezeno, ale bohužel krvavý prst a podmínka dnes byly proti. I tak za mě velká radost a pýcha, trénink snad je znát, alespoň u If. Totálně promrzlí ještě přejíždíme do Bahry.
Úprk z ráje
Starbug 1 byla hodně špatná volba, tohle nikdy nevylezu. Ještě se jdeme doskákat do Heelu, dobré náznaky, ale tělo a prsty v té zimě prostě nefungují. If  ještě skoro vyleze klasiku Fuck, ale už není z čeho brát. Když v poslední době vidím, jak jsou ti klucí mladí vopálení schopní v téhle kose fungovat a přelézat těžké věci, nechápu vůbec nic. Asi je to dáno věkem, asi je to všechno už dávno jinde. No nic, jedeme dál, snad bude líp. T.

pondělí 2. ledna 2017

Polsko 29.12. a 1.1.


Medvěd lední hradecký
Po návratu z Havířova chceme jet ven a vyvětrat zdecimovaná obalená těla.
Rybí dům - pecka!!!
Volba padá na Labák, ale těsně před odjezdem volá naštěstí Čermy, že Sever špatný, inverze, šeď a tak valíme směr Polsko. Zákoř už zde operuje a hlásí sluníčko a podmínku na Nadstachu, není co řešit.
Panoramata
Kluci už hodinu lezou, tak se připojujeme k vláčku. Zkouším nejdřív druhou půlku, postupně se novou betou probíjím k těm správným krystalům a na závěr dne na zapamatování na haluz, a i tak s rezervou přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=dhTrfDF4Ts0 ). Vršek tedy výrazně zlehknul, což se dnes nedá říct o první části (Progres). Zejména pravé chyty nedrží, jsou jako namydlené. Při tom lehce nad nulou, sucho (?). If se připojuje a jde jí to pěkně. První dva kroky celkem lehce, psycho třetí krok postupně ladí z několika nohou a nevypadá to vůbec marně. Mně to jde o poznání hůř, že by vánoční forma? Už skoro za tmy přicházíme na lepší vyřešení prvních dvou kroků (každý jinak) a to dává (snad) větší šanci na úspěch někdy příště.
Takhle se dělá kvalitní fotka
Ale kdy a v jakém počasí to tady bude lépe držet?
 No jel jsem to vyzkoušet hned na Nový rok. Bafík v těchto dnech diktuje a udržuje povadlou psychiku alespoň v trochu vyšší rovině, navíc že to teď prý lepí a stačí mít jen jednu zdravou nohu. Nebo kalí vodu a čerpá z mladického drajvu, extra silných prstů a v neposlední řadě výšky vzrostlého topolu? V Jablonci minus osm, v Haráči minus deset, na Sokolíkách minus tři (dopoledne). Dnes je nás šest, nejlíp to jde Magnusovi, který po posunutí nohy o 1cm přelézá Progres a po chvíli i prodloužení. Chyty drží lépe, než minule, ale žádná revoluce se bohužel po dvou dnech restu nekoná. U nové bety moc nejde druhý krok a na původní není kůže, síla, ani podmínka. Ach jo. Přejíždíme ještě vyzkoušet pěkný šutr přímo v Jelení Goře, matroš trochu ostřejší, ale pořád to jde. Směry a kroky pěkné, mistr Kadej se opět vyřádil. Bohužel spára je mokrá,vrháme se tedy na levou část, kde se už skoro za tmy podaří Oči vážky, super lezení po chytech s vysokým dolezem ( https://www.youtube.com/watch?v=8sMLU5y3fzM ).
Na Ivču je zima a tak doma nezahálela a dala slušný trénink doma se závěrečnou hodinovkou na liště a novým osobáčkem 260shybů (údajně :)). T.